Read online book «Bylo nás pět / Нас было пятеро. Гедвика и Людвик. Книга для чтения на чешском языке» author Карел Полачек

Bylo nаs pet / Нас было пятеро. Гедвика и Людвик. Книга для чтения на чешском языке
Карел Полачек
Чтение в оригинале (Каро)Klasickа literatura
Карел Полачек – популярный чешский писатель. Его оригинальный юмор, непосредственность и доброта оставят след в душе каждого читателя. Лучшие произведения Полачека вошли в золотой фонд чешской национальной литературы.
Действие повести «Нас было пятеро» происходит в маленьком чешском городке начала XX века. Приключения и проделки пятерых мальчишек описаны так смешно, что не рассмеяться невозможно. Повесть «Гедвика и Людвик» – провинциальная семейная сага, события которой забавны и нереалистичны настолько, что порой доходят до абсурда. Если улыбка продлевает жизнь на пять минут, то чтение Полачека – на год, не меньше!
Неадаптированные тексты печатаются без сокращений и подойдут всем, кто изучает и любит чешский язык (уровень B2—C1) и чешскую культуру.
В формате PDF A4 сохранён издательский дизайн.

Karel Polаcek / Карел Полачек
Bylo nаs pet / Нас было пятеро. Книга для чтения на чешском языке

© КАРО, 2023
Все права защищены

Bylo nаs pet

1/2/3/4/5
Do ?koly chod?m kazd? den kolem jednopatrovеho domu, na kterеm je ?t?t s nаpisem Martin Bejval. A pod t?m jest tiskac?m p?smem napsаno: Povoznictv? a obchod uhl?m. Ten nаpis je modre a cervene vymalovan? a po obou stranаch jsou zkr?zenа klad?vka, coz se mi velice l?b?. Ale je?te v?ce se mne l?b? konskа hlava, co je pridelanа mezi dvema okny v prvn?m patre. Kdyz jsem byl mal?, tak se mne ta hlava nic, ale docela nic nel?bila, jelikoz jsem se j? bаl. Ona mа porаd otevrenou hubu a cen? zuby. U?kl?bа se tak, jako by na mne neco vedela, pockej, ty kluku nezdаrnа, jа to na tebe reknu. Chodil jsem na ni zalovat, ze se v jednom kuse na mne ?kleb? a jа j? prece nic nedelаm. To ona porаd zac?nа, at si to nechа! Maminka mne musila chlаcholit a pravila, ze ta hlava mne nic nemuze udelat, jelikoz je drevenа.
Ale to mne mohla r?kat porаd a jа jsem j? nechtel verit, jelikoz jsem byl desne hloup?. A kdyz jsem ?el kolem Bejvalu, tak jsem velice rychle ut?kal. Jа jsem si myslil, ze konskа hlava pov?dа na mne ?eptem v?elijakе klepy. Nekdy jsem poslouchal, jak ?eptа: Procs nejedl dneska polеvku, takovou dobrou polеvku? Jа v?m, zes trаpil zrzavеho kocoura Honzu, jelikoz jsi mu pridelal na tlapky orechovе skorаpky, a on chodil po barаku a hlucne klapal a byl z toho velice mrzut?, jak k tomu prijde? Nev??, ze c?t? bolest jako ty, nedelej mu trampoty. A kdo vydloubal sluzce Krist?ne rozinky z vаnocky, hе!
Jа jsem pravil, ze to nen? prauda a nech si to a zalobn?ci prijdou do pekla a certi budou do nich ?touchat vidlemi, aby nezalovali. Ale ona se porаd ?kleb? a porаd neco ?eptа tich?m hlasem, v?ak jа popadnu klican a bаcnu ji, aby se ne?klebila.
N?cko v?ak uz jsem velk?, procez jsem chytr? a v?m, ze konskа hlava se mne neposm?vа, ona to delа jen tak a jа jsem se s n? skamarаdil. Kdyz jdu do ?koly, tak j? prav?m: Nazdar! a ona taky prav?: Nazdar! Na jare se mne ptа, budou-li dneska kulicky nebo se bude hrаt tyckrle. Nebo se snad bude na hri?ti prohаnet meruna, a tud?z mne napom?nа, abych nezapomnel micudu napumpovat. Jа na to prav?m: Dekan, nezapomenu! V lеte by chtela vedet, co bude s koupаn?m. Jestli se jde dneska ke Kalhotаm, nebo ke Klobouku. Na podzim by chtela j?t s nаmi pou?tet draka nebo delat ohn?cky a v zime delat snehulаka nebo sаnkovat nebo na kluzi?te. Jа vid?m, ze by s nаmi chtela chodit, ale kter? hoch by chtel chodit s drevenou konskou hlavou, at si zustane, kde je.
A ?kolu mаme peknou novou a my mаme taktеz pana ucitele Vesel?ka, on nos? zlatе brejle a o prestаvce j? housku a cte si v kn?zce, a kdyz vid? nezdobu, tak uloz? trest, jemu je to fuk. O prestаvce b?vаme na dvore a nekter? zаci desne rvou a jа taktеz. Na tom dvore nаs jednou vyfotografoval pan Potucek, co se dobre uc? a dаvaj? pozor, ti sedeli v prvn? rade, pan ucitel sedel uprostred a prespoln? zaj?ci stаli a koukali se. Jа mаm tu podobenku zarаmovanou a vis? nad pohovkou, co si na ni nesm? nikdo sednout, jenom teta Andela, co po n? budeme dedit, a ona to v?, procez mа na nаs desnеho vzteka. Procez se posad? a koukа se velice pr?sne. Vedle mne sed? Еda Kemlink, co s n?m chod?m, nalevo pak Pаta Karel, co s n?m vubec nechci chodit, on je zalobn?cek, zaluje, nic si nevyzaluje. A nikomu nic nedа, protoze je lakomec, ale sаm loudit um?. Ale prijd si!
Kdyz na?e maminka ten obrаzek uvidela, tak se smаla, ze mаm na hlave ?e?ulku jako papou?ek, a r?kala, ze jednou budu m?t peknou pamаtku. Tat?nek brucel, ze se za hlouposti vyhazuj? pen?ze a ze to nebude trpet. Jeden, pov?dal, nev?, kam dr?v, a vy se tu nechаte vypodobnit. Ucitelе, pov?dal, si mysl?, ze jsem milionаr, jim je hej, maj? svе jistе, ale mne lidi neplat?. „Tak uz nebruc,“ pravila maminka, „brucаku. A nekaz d?teti radost.“
„Uvid?m, jak se mne odslouz?,“ pravil tat?nek a ?el si lehnout. On vzdycky po obede sp? a to si prikryje oblicej Nаrodn? politikou, aby nan ne?ly mouchy.
Pan ucitel mne chvаl?, ze se chovаm mravne a ze mаm dobrou hlavu, procez mu nos?m se?ity domu. P?smo mаm nejlep?? z celе tr?dy, vnej?? ?prava p?semn?ch prac? velmi ?hlednа. P??u krаsneji nez Kolorenc Franti?ek, co je prvn? ve tr?de, ale casto schаz?, mа ?krofle a taky mel priu?nice. Jа si prinesl ze ?koly v?i, mel jsem jich plnou hlavu. Nikdo nemel tolik v??, ani Zilvar, co ostаvа v chudobinci. Maminka pravila, ze si mus? zoufat, a cesala me. Na?i r?kaj?, ze pujdu na ?tudije, abych byl pаnem a nemusil pakovat bedny jako tat?nek. Nа? Ladislav, ten nejstar??, taky mel j?t na ?tudije, ale ne?lo mu merictv? a kouril retka. Tak mu vzali ?tudenta do domu, aby s n?m opakoval, ale Lаda stejne nic neumel, kradl v krаme bonbоny a rozdаval je doucatum, aby s n?m chodily. Tak ho vyzdvihli ze ?tudij? a dali ho na kupectv? do Mostu, aby se naucil nemecky. Zpocаtku se mu to nel?bilo a psal, aby ho zase vzali domu, ze uz bude delat dobrotu, a aby mu poslali ucebnice, ze se bude soukrome pripravovat do vy??? tr?dy. Tat?nek mu odpovedel, mil? Ladislave, to by tak hrаlo, mel jsem s tebou uznаn? dost, na mne per? neroste, ted je s ucen?m utrum, a usly??m-li na tebe st?znost, vezmu hul, az se vyuc??, dа-li Pаnbuh, prevezme? po mne kvelb. Jа jsem to psan? nesl na po?tu, ?redn?ci tam raz?tkovali, az to bouchalo, to se mne l?bilo. Tak se nа? Lаda spokojil, poslal domu prаdlo, k nemuz bylo prilozeno psan?, ze se mu kondice zamlouvа, taktеz pan ?еf je s n?m spokojen, moji draz?, po?lete mne pr?lezitostne neco na prilep?enou, v?echny vаs vroucne l?bаm, taky Mancinku, zda tаz uz um? chodit? Jа jsem to psan? predc?tal na?emu kocourovi, co tomu r?kа?, Honzo? Zda se ti taktеz zamlouvа kondice? Av?ak kocour nic nerekl, jenom se ?klebil, l?zal si bricho a pak vyskocil oknem, aby se vydal na toulky.
Na?i si mysl?, ze az budu velk?, ze budu sedet na kancelаri v teple, lidi budou prede mnou smekat, ale jа budu olizovat kolky. A budu si pos?lat pro pаrek. To se mi nechce l?bit. Nejradeji bych slouzil u Bejvalu za pacholka, nebot bych nosil kozenou zаsteru a v uchu bych mel mosaznou nаu?nici proti uhranut? jako Jakub, Bejvaluv celed?n. Tak bych krаcel podle vozu hezky zvolna a ze?iroka, mаval bych bicem a pro sebe si hv?zdal. Nekolikrаt jsem zkou?el chodit jako pacholek Jakub a ted uz to um?m. Taky p?skat jsem se naucil, kone to maj? rаdi, ale mus? v tom b?t smutnа nota. Oni pak otаcej? po koc?m hlavu a d?vaj? se nan sv?ma krаsn?ma, tmav?ma ocima. Nekdy si Jakub zastrc? nаsadku do hol?nky a stav? se u Friedmannu na korauku. Nejdr?ve se pod?vа sklenkou proti svetlu, pak rychle prekot? do sebe korauku, zavrt? hlavou a udelа brr! Tuhle se maminka divila, jak mi nalila kаvu, tak jsem se na hrnek pod?val proti svetlu, pak jsem se napil, udelal jsem brr! a jako bych si utrel vousy. Maminka se ptala: „Co to delа? za ulicnictv?, ulicn?ku jeden ulicnickа, chce?, abych na tebe vzala kverlacku?“
„Nechci,“ odvetil jsem.
Jakub je nemluva, s lidmi moc rec? nenadelа, jeho rec je hm, jо, tak, nо, inu a podobne. Zato v?ak rozum? konskе reci a kone si pred n?m musej? dаvat pozor, aby se neprozradili. Pozoroval jsem, ze kdyz stoj? pred krаmem pana Friedmanna, tak si ?eptaj?, a jа v?m co. Ze Jakub se oddаvа alkoholu, coz ?kod? zdrav? a vede ke skotаctv?. Jа bych takе rаd rozumel konskе reci a zаdal jsem Jakuba, aby mne tomu naucil, ze mu za to dаm svou sb?rku nerostu. Jakub se smаl a odpovedel: „Inu!“ Tak jsem mu rekl: „Nechte si to, kdyz jste takov?, a jа um?m konskou rec sаm od sebe, abyste vedel. Prаve pred chvilkou jsem sly?el, jak Lyska rekla Gro?ovatеmu: Mаme pаna ochlastu.“ Jakub se je?te v?c smаl a rekl: „Tot!“
* * *
Muj nejmilej?? pr?tel se naz?vа Bejval Anton?n, protoze jsme s Tondou jedna ruka. Taktеz si pujcujeme kn?zky. On mа plnick? kufr indiаnek, jako jest: Morovа rаna v Praze, Vpаd Pasovsk?ch a B?lа pan? rozmberskа. Na jednе jest obrаzek s nаpisem „Dvacaterаk se oboril na kn?zete“. Velik? jelen se jiz jiz chystа parohy probodnout kn?zete pаna, vtom v?ak jeho vern? myslivec vystrelil smrt?c? rаnu, c?mz si zavаzal kn?zete k vdecnosti. Taky mа Tonda sharkovky a kliftоnek habadej. V?ecko mа, protoze pan Bejval r?kа, ze si potrp? na vzdelаn? a nelituje gro?e.
Tonda mа prevz?t povoznictv? po svеm otci a sl?bil mne, ze by pak si mne vzal za pacholka. To by bylo peknе. Jenomze sаm Tonda nechce zustat doma, ale m?n? se odebrat do sveta, protoze je vynаlezcem. On vynalezl takovе palcivе skl?cko. Kdyz sv?t? slunce, tak r?kа: „Dej sem ruku, jа ti neco ukаzu, ale nesm?? se d?vat, protoze bys mne vynаlez prozradil.“ Tak podrz?? ruku, chvilku nic, ale za chvilku zarve? bolest? a na ruce mа? cerven? fl?cek. Tonda r?kа, ze az bude velk?, ze za ten vynаlez dostane houf penez a koup? si motorku.
Jeho otec, pan Martin Bejval, je ze v?ech nejsilnej??. Kazdеmu se postav? bez bаzne, kazdеho prepere. On mne pripadа jako Lamzelezo, Drtimosaz a Skopcenakopec, jak jsem to cetl v jednе kn?zce, co nаm pujcuje pan ucitel ze ?koln? zаkovskе knihovny a mus? se v porаdku odvеst, jinak rodice neb jejich zаstupci to musej? zaplatit. Jednou se pan Bejval z legrace pustil do kr?zku s panem Plachetkou, slаdkem, co mа taky stra?nou s?lu, on byl ve vаlce a v?echny neprаtele premohl. Oni tedy zаpasili, byli cerven?, zhluboka d?chali a pan Bejval pra?til panem Plachetkou o zem, jen to zuchlo, on znа ty sprаvnе hmaty. V?ichni se smаli, pan Plachetka rekl: „Fuj, ty kujоne!“ a musil dаt na pivo. V Sokole zdvihne pan Plachetka stokilovou cinku tahem, nikdo to po nem nedokаze. Procez chci takе b?ti zаvozn?kem, abysem mel s?lu. V?ichni ?hlavn? neprаtelе budou prede mnou prchati, zachran se, kdo muze?. Nikoho se neleknu, treba by byl po zuby ozbrojen jako loupezn?k Horia, co chodil s Gloskou.
Procez jsem rаd, ze jsem hoch, jenom muzsk? dovede v?echny neprаtele pokorit, aby prosili o milost, ze uz to v?ckrаt nebudou delat. Holky se sice taky perou, ale nemа to zаdnou cenu, jenom se chechtaj? nebo brec?. Neumej? si hrаt, maj? samе takovе pitomе hry a chtej? se vdаvat. Ale zаdn? muzsk? si je nevezme, protoze nen? s nimi zаdnа legrace. Kdyz si hraj? na svatbu, tak zenicha delа zase jenom devce, pricemz se divne krout? a ?pul? ?sta, aby bylo videt, ze je zenich.
Mus?te vedet, ze jsem byl ve velkеm nebezpec?, ze zustanu holkou, nebot kazd? kluk, kdyz se narod?, je nejdr?v douce a pak teprve hoch. Nosil jsem az do svеho ctvrtеho roku holcenc? suk?nky, protoze na?i r?kali, ze se musej? dotrhat. Byla to pro mne velkа hanba, ho?i se mnou nechteli nic m?t a muj bratr Ladislav, co je nyn? kupeck?m mlаdencem, se proto za mne stydel. Pamatuji se, jak jednou kolem na?eho domu ?li nejac? pаni a jа jsem stаl na prahu a cucal jsem certlicku. Vedle mne stаl Ladislav a taky cucal certlicku. A jeden z tech pаnu ukаzal na mne a pov?dal: „To je hezkа holcicka.“
„To nen? prauda,“ odvetil Lаda urazene, „n?brz je to kluk.“
„Vzdyt nos? suk?nky, tak jak?pak kluk?“
„Tak se pod?vejte!“ rekl Lаda a zdvihl mne suk?nky.
Pаni se smаli a r?kali: „A prece je to holka,“ a Lаda na ne vyplаzl jazyk, vzal mne za ruku a pravil: „Pojd domu!“ Ale to uz je dаvno, to jsem byl je?te mal?, dneska jsem uz velk?.
Bylo moje velkе ?test?, ze se nаm narodila Mancinka, ?koda, ze jsem prаve nebyl doma, protoze mne tat?nek poslal pro cihlicku kvasnic a rekl, abych pak ?el na obed k strejdovi Emilovi a nevrаtil se az vecer. Kdyz jsem se vrаtil, tak byla u nаs pan? ?tichauerovа a chovala Mancinku zabalenou v perince. Mancinka mela docela mal? oblicej, cerven? jako jabl?cko, a v perince vypadala jako vаnocka. Pan? ?tichauerovа pravila: „To je tvoje sestricka,“ a velela mne: „Rekni: Pаnbuh pozehnej!“ Jа jsem to nechtel r?ci a maminka lezela v posteli a byla nemocnа.
Od tе doby, co se narodila Mancinka, dostal jsem kalhoty, a tak jsem se stal doopravdy klukem. Dopadlo to tedy se mnou dobre. Kdyz byla na?e Mancinka docela malа, tak mela m?sto nosu knofl?k, a verte mne to nebo ne, dovedla si cucat palec u nohy. Kolikrаt jsem to po n? zkou?el, ale ne a ne to trefit. V?ak jа se to mus?m naucit, a az to budu umet, to bude slаvy. Potom se mus? schovat i Jirsаk Cenek, co chod? se mnou do ?koly, a Jirsаkovi delaj? cepice a papuce. Jirsаk Cenek dovede si obrаtit klapky u oc? a vypadа hrozne, oci mа cervenе jako cert. Jednou ho tak uvidela Koz? Kuncka, co na nаmest? prodаvа ovoce, cukrdlata, kokosky, jakoz i pomerance. A odplivla si: „Fuj, parchante, to jsem se lekla. Na tebe, skotаku, patr? porаdnа metla.“
„A na vаs dve,“ odvetil Jirsаk Cenek a poskakoval a mecel: „Mее, Koz? Kuncka!“
„To je ted mlаdez!“ hrozila se ovocnаrka. „Nemа to kаzen ani boz? bаzen,“ a hrozila: „Pockej, ty kluku nezdаrnа, jа te dаm polecajtovi.“
My jsme se smаli. A Jirsаk Cenek si hned zapsal do notesu: „Posm?val jsem se star?m lidem,“ jelikoz si zapisuje hr?chy do zаsoby, aby mel ke svatе zpovedi nejv?ce hr?chu ze v?ech hochu. Jirsаk Cenek se vsadil, ze kdyz chce, dokаze hre?it proti v?em boz?m prikаzаn?m. Aby se mohl vyzpov?dat, ze zhre?il takе proti prikаzаn?: Nesesmiln??, napsal na zed Hermanovy tovаrny neslu?n? nаpis.
Do ?koly nemаm daleko, jenom asi ctvrt hodinky, a pak co by kamenem dohodil. Rаno mne nemohou dostat z postele. Obzvlа?te v zime, kdyz se snehovе vlocky lep? na okno a v?tr tukа a volа, holа, holа! Po rаnu je tma a u nаs se sv?t? petrolkou. V dr?mote sly??m, jak se Krist?na ?trachа po kuchyni, jak z?vа, ach bоze, bоze, mele kаvu a neco bublа. Na kamnech voda v hrnku bublа a mne to tak pripadа, ze Krist?na je v hrnku pod poklickou a hnevive se var?. V perinаch je teploucko a jа si mysl?m, ze jsem zv?re v doupeti, krtek, jezevec nebo co, mаm pod zem? klikatе chodby, a kdyz prijde myslivec, tak uprchnu druh?m v?chodem, tak jsme se to ucili v hodine zivocichopisu. Ten myslivec, to je Krist?na, ta mne tahа z postele, vstаvej, lenochu, je cas do ?koly. Jа s n? zаpas?m a kric?m: „Nech mne, ty Rampu?ando!“, nebot ona pochаz? ze vsi Rampu?e, kterа jest polozena vysoko v horаch. A um? cesky jako nemecky, se sv?mi pr?buzn?mi mluv? po hatalаcku jako ti muzovе, co privаzej? dr?v? z hor. Na horаch rostou tre?ne, takovе cervenе, malinkе a stra?live sladkе. Kdyz Krist?na se vrаt? z hor, kdez nav?t?vila rodice, prinа?? vzdycky pytl?k tech su?en?ch tre?n?, t?m se mi nejv?ce zavdec?.
V zime se myju nerad, voda je studenа a ?t?pe do tvаr?, kаvu pak honem si vypiju vstoje, je?te dobre, ze si knihy do bra?ny sloz?m uz vecer, takze jsem hned venku. Krist?na pokazdе za mnou vybehne a kric?: „Ty kluku nevzdelanа, ani jsi tat?nkovi a mamince nerekl spаnembohem, no pockej!“ To je pravda, procez na Rampu?andu vyplаznu jazyk. Ona mne hroz? pest?, jа se neboj?m. I prav?m j?: „Tak abys vedela, ode dne?ka se jmenuje? Rampepurda,“ ona se smeje jako blаzen, ona mа ?amstra a bude se vdаvat.
Na ceste se stav?m pro Bejvala Anton?na a tomu okamzite oznаm?m, ze Krist?na jest vlastne Rampepurda, a jemu se to l?b?. Tak se smejeme.
Vzdycky se snaz?m, abych se vyhnul domu, kde bydl? pan Fajst. On je ?redn?k na odpocinku, nemа co delat, a proto se do v?eho plete. Nejv?ce si v??mа ?koln? mlаdeze, kterе vyt?kа ruznе nezdoby. Hlavne na mne mа spadeno, a jа mu prece nic nedelаm. Najednou se odnekud vyr?t?, popadne mne za l?mec a baterkou mne sv?t? do u??, jestli je mаm cistе. Nejsou-li u?i rаdne vymyty, pak vzkrikne: Ha! a vede mne zpаtky k nаm do kvelbu. Jemu je to jedno, jsou-li v krаme lidi, nebo ne, a kric?: „Pod?vejte se, pane velkoobchodn?ku, jakе zahnojenе u?i mа vа? synаtor, hanba, hanba.“ Tat?nek na to vece: „To v?te, pane Fajst, det? se clovek neuhl?dа.“ Nacez mne vynadа a panu Fajstovi se podekuje, ale jа vid?m, ze mu to nen? vhod, jenomze my jsme obchodn?ci, a procez mus?me b?t zdvoril? na v?echny strany, kdyby se pan Fajst urazil, tak by nаm nedal utrzit. Jа v?ak nemus?m b?t tak uctiv?, protoze jsem je?te mal? a nemаm z toho rozum. Moznа ze panu Fajstovi plivnu na okno. Nebo mu strc?m do kapsy neco nemravnеho, napr?klad chc?plou my?. O tom budeme s Bejvalem pilne uvazovat.
Celou ulici Palackеho skаceme o jednе noze, kdo to dеle vydrz?, nebo jdeme pozpаtku, to takе kazd? nedokаze, a pak se zastav?me pred cukrаrstv?m pana Svobody. Ve skr?ni tu jsou kolаcky, krеmovе trubicky, rohl?cky a dorty, ruzovе, hnedе a zelenе. Takе cokolаdovе placicky, posypanе takov?mi b?l?mi a cerven?mi sem?nky. Tak stoj?me s Bejvalem Tondou pred v?kladem, prstem ukazujeme na dorty a r?kаme se znacnou rychlost?: „To je moje, to je zas tvoje,“ a tak se jako rozdel?me o cel? v?klad.
I tаzal jsem se Bejvala, zda by se bаl, kdyby ho na noc zavreli do cukrаrstv?. Bejval Anton?n odvetil, ze by se ani trochu nebаl, ze by tam v?ecko sezral.
Jа bysem se taky nebаl a taky bych v?ecko sezral. Ale na hrbitove bych se bаl. Tam v jednom kuse stra??. Kdo naposled umre, tak mezi ostatn?mi nebozt?ky nemа zаdnou ?ctu, to je zrovna tak, kdyz prijde do ?koly nov? zаk. Tak ten nov? umrlec mus? sedet na cerstvеm hrobe, zahalen? v prosteradlo, a vartuje. To mus? b?t otrava! Jа bysem nechtel m?t na krchove sluzbu, ani kdyby mne nekdo za to dal cel? pytel bursk?ch or??ku, k tomu album cizozemsk?ch znаmek, modr? svetr a palcivе skl?cko.
* * *
My, kter? bydl?me v Palackеho ulici, jsme prаtelе, ale ostatn? jsou neprаtelе. My jsme ti nejudatnej??, procez jsme postrachem v?ech neprаtel.
Kter? jsou neprаtelе: To jsou Je?inаci, ti jsou nejzlej??. Ostаvaj? v Chaloupkаch, jsou zrzav? a maj? obliceje pihovatе, takze jsou kropenat? jako boby zvanе rezn?ci. Jejich ?zem? se rozprost?rа od hostince Na purku, zab?rа nаdraz? a cihelnu a tаhne se az k delnick?m domkum, zvan?m Na Zavadilce. S nimi soused? Drazаci, ale ti jsou zas fale?n?. Nejradeji by byli na obe strany. Jednou jdou s nаmi, podruhе zase s Je?inаky. Ale jsou v?c pro sebe a kazdеmu se posm?vaj?. Jednoho Drazаka vedl pan Letovsk?, strаzn?k, na obec, protoze dal Ducbabovi kamenem do hlavy. On brecel a jeho tat?nek, co je holic, rekl, ze to dа soudu. Drazаk drazаckа na obci lhal, ze ne, ze nikdy nemel kаmen v ruce, ale jа ho dobre znаm, je to Bednar?k, ten je ze v?ech nejhor??, nikoho nenechа. Bednar?kovi jed? psy a kocky. Bednar?k mа trojku z mravu.
Av?ak nejvet?? na?i neprаtelе jsou Habrovаci, to jsou ti nejhor?? sprostаci. Habrovаci i do ?koly nos? plnе kapsy kamenu. Maj? presilu. Jejich mravy jsou ?patnе, zvyky o?klivе. Povahy jsou nesnа?enlivе. Casto b?vaj? po ?kole. Ve ?kole sed? v oslovsk?ch lavic?ch, protoze neprosp?vaj?. Takе vyru?uj? a na jinе to svаd?. Ruce si nemyj?, takе krk m?vaj? ?pinav? a pan ucitel je pos?lа do umyvаrny. Tuhle pov?dal, ze by si Habrovаci mohli za u?ima sаzet brambory, v?ichni jsme se smаli, oni meli vzteka. A pan katecheta r?kа: „Vy Habrovаci jste plеme amalekitskе, Bohu nemilе a lidem protivnе.“
?zem? Habrovаku se rozprost?rа po obou brez?ch potoka javornickеho. Obyvatelе se ziv? chovem hus? a soukenictv?m. Nekter? se oddаvaj? pa?erаctv?, procez musej? chodit s cetn?kem na okres. Mnoz? ?p? ve vezen? pro ?patnе skutky. Habrovаci kazdеmu nadаvaj?. Beda cizinci, kter? by se odvаzil do jejich zeme bez pruvodu rodicu nebo jejich zаstupcu!
Vаlka s Habrovou poc?nа se obycejne na podzim, kdyz roln?ci sklid?, raduj? se z hojnе ?rody a ze stodol se oz?vа buchаn? cepu. Tehdy na?i vystoup? na strаn, z n?z mozno zhlеdnouti celou zemi habrovskou az k obzoru, kde soused? s ?zem?m lukavick?m. Oko se pokochа ?chvatnou vyhl?dkou a ?sta z pln?ch hrdel spust? potupnou p?sen, kterа jest Habrovsk?m proti mysli. Tato p?sen zn?:
„U Kr?zu v ma?tali chc?pla kobyla.
Radujte se, Habrovаci, bude hostina!
Habrovаci – hup!
Nazrali se krup.
Napili se syrovаtky,
az jim br??ek puk, puk, puk.“
Jakmile se p?sen ta vаlecnа ozve, jiz vyr?t? se ze v?ech chatrc?, domku, ano i obydl? obcanе habrov?t? a mаvaj? klacky a divoce pokrikuj?.
Av?ak kazdе vаlce predchаzej? manеvry, aby si vojsko zvyklo pobytu v poli a drsnеmu zivotu vаlecnickеmu. Takе letos jsme se ustanovili, ze budeme konat manеvry, a to na vrchu Bud?ne, jenz vеvod? na?emu mestu a odkudz je prekrаsn? pohled, jemuz se obdivuj? i cizinci. Na Bud?ne jest les, kde nerostou ani jahody, ani boruvky. Nic tam nen?.
A tak jednoho jitra se shromаzdilo vojsko u na?eho domu, tat?nek o nicem nevedel, protoze prаve ?el do magac?nu pro petrolej. Kdyby to vedel, tak by zarval stra?n?m hlasem: „Jа ti dаm manеvry, vem si knihu a uc se!“ Velitelem ve?kerе brannе moci byl Bejval Anton?n, neb jest ze v?ech nejsilnej?? a ve v?em se vyznа. Velitelem by chtel b?ti Kemlink Eduard, jelikoz jeho tat?nek p??e na bernаku, procez ho kazd? mus? zdravit. Nа? tat?nek ho takе mus? zdravit, pricemz pokazdе vyndа d?mku z ?st. Еda Kemlink se chlub?, ze um? kreslit plаny, a tud?z nakreslil plаn Bud?na i okol?. Pravil, ze kazdе vojsko mus? m?t plаny, jinаc by utrpelo porаzku a musilo by se dаt na kvapn? ?stup. On se v tom vyznа, a az bude velk?, ze pujde do kadetky ucit se na dustojn?ka. A bude m?t ?avli se strapcem. Bejval pov?dal, teda ze je dobre, at ty plаny nakresl?. Sаm ze udelа takov? vynаlez zkаzy, kter?m v?echny neprаtele znic?.
Pridal se k nаm Zilvar z chudobince, protoze videl, ze mаme s sebou buchty. A mel kameny v kapsаch a prak. Rekl, ze privede je?te v?c hochu, ale Bejval odpovedel, ze je nаs dost. Еda mel pu?ku, levolvеr a kapsle, divoce koukal a mluvil hlubok?m hlasem. Jа jsem mel palcаt jako husitе, kdyz se polozili tаborem u mesta Naumburku a vyslali k nim druzicky, aby je nechali b?t a neubl?zili jim. Pak ?li husitе domu a cestou zp?vali „Kdoz jste boz? bojovn?ci“ a kazd? se lekl, kdyz to sly?el. Jа jsem cetl takovou knihu a kazdеho palcаtem pra?t?m, at si pak jde zalovat.
Taktеz jsme meli vozejk, na nemz byly nalozeny buchty, abysme na pochodu netrpeli hladem. Kdyz jsme se chystali vyrazit, tu pri?la Eva, dcera cukrаre Svobody, a pravila, ze by s nаmi chtela j?t na manеvry. Nacez velitel Bejval Anton?n odvetil, ze to jsou hlouposti, nebot zenskа na vojnu nepatr?. Eva byla l?tostivа a natahovala moldаnky. Tak jsem se do toho vm?sil a otаzal jsem se, proc by nemohla j?t s nаmi? Mne se Eva l?b?, protoze krаsne von? po vanilkovеm cukru.
Kdyz jsem se za ni primlouval, tak se na mne d?val Jirsаk Cenek a pr??erne se ?klebil, mne na potvoru. Kdyz on se d?val, tak jа jsem se taky d?val, pristoupil jsem bl?z, on ?el takе bl?z, zatal jsem pesti, on takе zatal pesti. Jа jsem rekl: „Tak si pojd!“, on odpovedel: „Jen pojd ty!“ Velitel pravil, ze se ted nemаme prаt, protoze by to nemelo zаdnou cenu, na to je dost casu az pak, n?cko je treba se dаt na pochod. Tak jsme toho zat?m nechali, ale Jirsаk Cenek to mа u mne schovаno, jа v?m, proc se pr??erne ?klebil. On si mysl?, ze Eva je moje nevesta, to je b?dnа lez, kdo o mne r?kа, ze jsem zenich, tak je sаm zenich, a ze v?ech nejvet??. Jа se zenit nebudu, a jestli se Cenek bude je?te jednou pr??erne ?klebit, tak ho pra?t?m t?m nejvet??m ?utrаkem.
Velitel rozhodl, ze tedy Eva pujde s nаmi a potаhne vozejcek s buchtami, aby byla takе neco platnа. Eva si radostne poskocila, ze tu bude hned, jestli si takе muze vz?t s sebou Jirinu, protoze to jest jej? nejvet?? a nejvernej?? pr?telkyne, pred kterou nemа zаdnе tajnosti. Bejval pravil: „Proc ne? Jenom koukej, at uz jste tady.“
Tak jsme cekali, porаd cekali, a holky nikde, velitel rekl: „Jez??marjа, to je doba!“, muzstvo reptalo a Cenek se znova ozval, ze to vedel hnedle, zenskе do vаlky nepatr?, ale ned?val se na mne, aniz se pr??erne ?klebil, coz bylo jeho ?test?. Kemlink brucel, ze kdyby to vedel, tak mohl j?t rad?i k strejdovi, co mа krаl?kаrnu, pod?vat se na jeho novou ramlici. Velitel vyslal rychlеho posla k Svobodovum do krаmu, co jako je, pan Svoboda se ho pr?sne otаzal: „C?m poslouz?m?“ a posel se zalekl, takze si koupil za krejcar bonbоny, a nepor?dil.
Teprve za hodnou chv?li pri?la Eva, provаzenа Jirinou Hrazd?rovou, nejakou Bozenou ?ebkovou a je?te jednou holkou, kterou neznаm. V?echny se chechtaly a Jirina mela slunecn?k, kter? vzala matce. D?vky byly odvedeny k vozatajstvu a tаhly vozejk s buchtama. A porаd si neco ?eptaly a pi?tely jako my?i.
Kdyz jsme se pribl?zili k lesu Bud?nu, tak holky pocaly zp?vat: „Ramоno“ nebo tak nejak, takovou hloupou holcenc? p?sen, stra?ne vysok?m hlasem. Velitel se rozzlobil a zarval: „Ticho! Copak je to za porаdek? Nedaleko muze lezet nepr?tel v zаloze a ony si tu krаkoraj? jakoby nic.“
Devcata se mu smаla, Bejval mel vztek a rekl, ze uz je to naposled a ze si muzou delat blаzny ze svе babicky. Holky se je?te v?c smаly, to ony delaj? vzdycky, ponevadz jsou blbе.
Na kraji lesa jsme se utаborili, abychom si odpocinuli, a kochali jsme se krаsnou vyhl?dkou. Еda Kemlink rozvinul plаn, byl krаsne nakreslen?, tu?? vytаhnut?, st?novan?, ano i barvickami vymalovan?. Kazd? strom, kazd? kаmen a cesticka byla k poznаn?, takze jsme se v?ichni divili, jenom Cenek Jirsаk pravil: „To je toho!“
Kdyz jsme si odpocinuli a nabrali nov?ch sil, tu velitel porucil, abychom se pl?zili lesem a hlаsili v?echno podezrelе. Tak jsme se pl?zili a bedlive se d?vali na v?echny strany. Napred krаcel Еda Kemlink, protoze pravil, ze je dustojn?k, mel v ruce plаn a d?val se do neho a v jednom kuse velel: „Vpravo hled! Vlevo toc!“ I dostal najednou kamenem a zarval.
Koukali jsme se, co je, a hou?t? zapra?telo a z neho se vyr?til Je?inаk, mаval klackem a kricel: „Mazte je, rezte je!“ A viz! za n?m druh?, tret?, bylo jich nejm?n miliоn tech Je?inаku, v?ichni rvali jako bejkovе a mаvali klacky. Z toho jsem poznal, ze nаs fale?ne prepadli, a snazil jsem se spasit ?tekem.
Takе velitel se chtel spasit ?tekem a schoval se do ?karpy. Myslil si, ze ho nebude videt, ale Je?inаci ho na?li, vytаhli ho za pacesy a pak ho vochlovali, jeden mu zezadu plivl na kalhoty. Zenskе se daly do brеce, kvicely a kricely, nechaly vozejk vozejkem a utekly. Je?inаci nаm sezrali buchty, nacez nаs honili po pol?ch a hulаkali, ze nаs musej? znicit, abysme si podruhе nefoukali.
Buh v?, jak by to dopadlo, moznа ze bysme byli v?ichni po smrti, kdyby se nаhle neobjevil jak?si roln?k, kter? byl rozzloben?. Roln?k ten mel bic a kricel: „Holoto jedna secsakramentskа, jа vаm dаm pla?it mne dobytek!“
Toho se nepr?tel zalekl, protoze ten roln?k byl podle v?eho nаramn? sprostаk a byl by nepr?tele zmaloval. Tak Je?inаci se dali na zbabel? ?tek a roln?k pravil, ze kazdеmu preraz? hnаty, jemu je to jedno. A Je?inаci ut?kali porаd pryc, a kdyz byli daleko, tak roln?kovi nadаvali, ale nebylo jim rozumet.
My tedy ?li domu a Еda Kemlink ztratil plаny. Cenek Jirsаk plival krev a pravil: „Jа to vedel, tak to mаme. Jа jsem nechtel, aby zenskе ?ly s nаmi, s nimi nen? zаdnа hra.“ Jinak, pravil, by Je?inаky porazil jako nic, ani des?ti by se nelekl. Ptal se mne, jestli jsem nevidel, jak se na neho ctyri sаpali a on jednoho po druhеm slozil. Jа jsem rekl, ze jsem to nevidel, a on se pr??erne ?klebil.
Jа jsem pravil: „Na mne se nemа? co ?klebit,“ on v?ak odvetil: „Budu se ?klebit, schvаlne se budu ?klebit,“ tak jsem pravil: „Kdyz se ?kleb??, tak jse? opice,“ procez jsem mu dal jednu pres kebuli. On mne dal takе jednu pres kebuli, a tak jsme se fackovali.
Velitel Bejval Anton?n vece: „Fuj, fuj, nehrаm!“ a ode?el. Еda Kemlink pravil, ze mus? j?t do housl?, ze uz dvakrаt schаzel. Drazаk Zilvar ode?el uz predt?m, hnedle jak videl, ze se bl?z? Je?inаci, a takе ostatn? ode?li.
?el jsem teda domu s Jirsаkem a celou cestu jsme se fackovali. U Dlouhе Vsi nаs potkal pan Fajst a pravil: „To je peknа ?koln? mlаdez!“ Proto jsme se prestali fackovat a roze?li jsme se do sv?ch domovu.
* * *
Pov?dal jsem, ze Bejval Anton?n jest velk? vynаlezce, nejvet?? vynаlezce ze v?ech, a je to taky prauda. Tuhle mne pravil, ze zase neco vynalezl, ale ze mne to nemuze prozradit, leda kdyz se zadu?uju, ze to nikomu nereknu. Tud?z jsem pravil: „Namoute kute!“ a trikrаt jsem si odplivl.
Tak Bejval Anton?n pravil: „Pamatuj si, zes pr?sahal,“ a pak rekl, ze vynalezl hru, kterа se naz?vа „Palic ceciliаnskеho mesta Mostravy“. Hra spoc?vа v tom, ze se na poli postav? dedina, kterа se podpаl?, a obyvatelstvo bude hasit.
Mne se to velmi l?bilo a pravil jsem, ze by se to melo r?ct taky Еdovi Kemlinkovi, ten jiste dovede delat obyvatele.
Bejval pov?dal, ze jo, a jа jsem rekl, ze Zilvar z chudobince taky muze delat obyvatele. Bejval souhlasil. Ale jа jsem m?nil, ze Jirsаkovi se to nesm? r?ct, protoze kazdou hru zkaz?.
„To se vr!“ vece Bejval Anton?n.
Potom rekl, ze by k tomu potreboval krabice, z nichz by se ty domy vystavely. Jestli bych ty krabice mohl opatrit.
Odpovedel jsem: „To bysem mohl.“ Pravil jsem, ze je odciz?m str?ckovi, k nemuz se nepozorovane vloud?m.
„To by bylo prima,“ vece Bejval Anton?n.
My totiz mаme str?cka a ten se naz?vа Alois Vareka. Mа na nаmest? dum a vede obchod suknem a lаtkami, prodаvа l?mce, ko?ile, jakoz i krabаtle.
Strejda je lakom?, teta Varekovа je taky lakomа. Ona se naz?vа Em?lie. Nikomu nic nedaj?. My s nimi nemluv?me.
Kdyz me strejda vid?, tak se me ptа: „Co jste meli dneska k obedu?“ a jа vzdycky odpov?dаm: „Brambory.“ Str?c se tаze dаle: „Ma?ten??“ „Nema?ten?,“ odpov?dаm. To mne navedl tat?nek a pravil, ze u Vareku nesm?m nikdy prozradit, ze jsme meli zelnаky ci boz? milosti, kocic? tanec, calamаdu nebo uhl?rinu, chlupatе knedl?ky, nastavovanou ka?i, l?vance, nebo dokonce maso. Kdybych mu to rekl, tak by si udelal: „Jojo, pak mаte neco m?t, kdyz v?ecko prozerete.“ A teta by jiste k tomu dodala: „Nejdr?v jste sam? ejchuchu, ale pak prijde to ouvе. Kdo ?etr?, mа za tri. Mаte pamatovat na zadn? kola.“
Tat?nek pravil, ze se Varekovi boj?, ze bysme se na ne spolеhali, ale to si pockaj?. Tat?nek v?, ze nemаme od nikoho nic k ocekаvаn? a ze se sami mus?me starat. Maminka pravila: „Ona si Em?lie mysl?, ze bych detem ani nemela dаt naj?st, pro deti mne by melo b?t l?to kousek toho zvance?“
Strejda Vareka je stra?live bohat?, mа ve sklepe zakopanе miliоny zlatаku. V noci chod? do sklepa s lucernou, a kdyz prijde do sklepa, rekne hrozn?m hlasem: „Abr kаbr domine.“ Na ta slova se rozevre stena, ukаze se skrej? a v n? truhla plnickа zlatаku. Strejda postav? lucernu na zem a pak poc?tа pen?ze.
To mne vypravoval Franta Voborn?ku, co jsou u Vareku jako nаjemn?ci. Tаzal jsem se ho, zda tu truhlu se zlatаky videl, on odpovedel, to zrovna ne, ale ze se jednou v noci probudil a sly?el, jak se ze sklepa oz?vа cinkаn?: „Ajnuncvancik – cvajuncvancik.“ Franta kdyz to pravil, tak se stra?ne zadu?oval, z cehoz jsem poznal, ze nevrdlouze. Kdyz jsem to tat?nkovi vypravoval, tak se zasmаl: „Hohoho!“ a dal mne vetrovou pokroutku.
Varekovi maj? takе dedecka, kter? jest desne star?, loni mu bylo dve ste let. Sed? porаd ve fodelu, na hlave mа kulatou cepicku se strapcem, vousy mu rostou z nosu, z oc? i u?? a na zаdech mu roste mech. Taktеz mа u nosu kapku. Sed? ve tme, ?nupа tabаk a potom hlucne k?chа, jako kdyz vybouchne kapsle. Povest vypravuje, ze kdyz jednoho dne jel kolem Varekovic barаku sаm c?sar Josef v kocаre, tak dedecek si klekl do blаta a podal c?sari pаnu p?semnou zаdost, aby dostal trafiku. C?sar pаn porucil zastavit pr?lezitost, vl?dne se usmаl, rka: „Dobr? muzi!“
Dedecek uz nic nevid?, ale zato sluch mа bystr?. Kdyz v krаme strejda Vareka pov?dа ucedn?kovi, aby skocil s penezma na po?tu, tak dedecek tluce hol? o podlahu a vztekle zarve: „Nedovol?m, aby se buhzdarma vyhazovaly pen?ze!“ Proto kdyz je u Vareku rec o penez?ch, tak se mluv? ?eptem.
K odcizen? krabic jsem si vybral chv?li k poledn?mu, kdyz jsou po obede. V ten cas tetinka Em?lie nadаvа v kuchyni sluzce a sluzka odmlouvа, ucedn?k pak jde s jin?mi ucni hrаt karty na klаda u novostavby. Strejda Vareka pak si lehne v krаme na pult, dа si ?tucek sukna pod hlavu, jin?m kusem lаtky se prikryje, nacez prav?: „А jo, stoj? to v?ecko za hovor, kdyby nekdo pri?el, tak mne zbudte,“ ale v tu dobu neprichаz? zаdn? zаkazn?k. Potom bаjecne chrаpe a o nicem nev?.
Tak jsem se vpl?zil do kvelbu, opatrne se rozhl?zeje na v?echny strany, zda neusly??m podezrel? ?ramot. Jsem v tom krаme dobre obeznаmen a v?m, kde co je. Tak jsem vlezl pod pult, kde jsou krabice s ko?ilemi a jinе zboz?, vyhаzel jsem to v?echno na podlahu a popadl jsem ?katule a jiz jsem byl venku. Tam na mne cekal Bejval Anton?n, aby mne pomohl, procez uchopil cаst koristi a ut?kali jsme, abysme byli pryc, neb strejda, kdyby to vedel, tak by delal jako blаzen, ze mа takovou ?kodu, a jа bych pak doma neobstаl.
Pak jsme ?li do pol?, s nаmi ?el Еda Kemlink a s nаmi chtel j?t takе Cenek Jirsаk, ale nikdo se ho neprosil. Tak on delal, jako ze s nаmi nejde, ale jа dobre videl, ze nejde sаm, ale jde s nаmi. Kdyz jsme byli v pol?ch, tak jsme z tech krabic postavili dedinu, jа jsem napsal na jeden barаk ?kola, na druh? Obecn? ?rad, na tret? Koloniаl a na ostatn? nic. Cenek Jirsаk porаd ocumoval a pak pravil, ze na jednu ?katuli by se melo napsat Kostel, ale jа jsem pravil: „S tebou se nikdo nebav?,“ on odpovedel: „S tebou se taky nikdo nebav?,“ jа jsem pravil: „To jsem rekl jа a ty si vymysli neco novеho.“ On pak mlcel a jа jsem byl rаd, ze jsem ho prevezl.
Nacez jsem napsal na jednu krabici Hostinec U havrana a pred tou krabic? jsme si sedli na bobek, jako ze sed?me v hospode a mluv?me reci. A Cenek Jirsаk smutne pravil: „?koda ze jsem po svatе zpovedi. Kdybych nebyl po svatе zpovedi, tak bych taky jako bych sedel v hospode, jako bych pil pivo a delal bych obyvatele. Ale protoze jsem po svatе zpovedi, tak nesm?m, abych nezhre?il slovem nebo skutkem.“
„Tak jdi pryc, ty vole,“ pravil jsem.
On se hnusne zamracil a odpovedel: „Ty kluku pitomа, kdybych nebyl po svatе zpovedi, tak bych ti vynadal.“ Pohrozil mne pest? a pov?dal: „Pockej, ty moulo, az nebudu po svatе zpovedi, tak ti rozbiju frnаk.“
My v?ak nedbali na tu hloupou rec, ale sedeli jsme v hospode a mluvili jsme reci.
„V?te co?“ pravil Еda Kemlink. „Jа jsem starosta.“
Bejval Anton?n se usmаl a odvetil: „Starosta jsem jа.“ Jа jsem se takе usmаl a pravil jsem: „To se vr!“
„A co jsem jа?“ tаzal se Еda Kemlink.
Tonda odpovedel: „Ty jsi obecn? slouha a mus?? vybubnovat pozаr.“
To se Еdovi l?bilo a pravil: „Tak jа jsem obecn? slouha a vybubnuju pozаr.“
„Tak uz dost, a ted se musej? mluvit reci,“ pravil Tonda.
„Tak zacni,“ vyb?dl jsem ho.
„Nо, sousedе,“ zacal Tonda, „tak ourodu mаme chvаlabohu pod strechou a n?cko je to dobrе.“ Mluvil n?zk?m hlasem.
Jа jsem taky mluvil n?zk?m hlasem: „Ba, prauda, sousedе, ouroda je dobrа, mohla by b?t lep??, zito sype, brambory se vydarily, ted jak bude s r?pou, krmen? je hojnost a husy mаme taky.“
„Jа bysem vаm, sousede, prodal jalovici, plаcnem si,“ pravil Tonda.
„Zac by byla?“ ptal jsem se.
„Za padesаt tis?c, at ?koduju.“ Tak jsme si plаcli.
Pak jsme mluvili reci, jenom aby si d?tky nehrаly se sirkami, coz by bylo ne?test?, neb v?tr vane do vesnice. Vtom Zilvar zapаlil jeden barаk, obyvatelе kriceli: „Hor?!“ Jа byl hasic a troubil jsem „t?-lа!“ a Kemlink bubnoval a pravil: „Na vedomost se dаvа, ze vypukl pozаr.“ Obyvatelе bedovali a vynа?eli nаbytek i dobytek a pohorel? bedovali: „Jsme my to ale chudаci!“
Kdyz pozаr nejv?ce zuril, tak Bejval Anton?n pravil: „Lidicky, zachovejte rozvahu, neb takovou pohromu nepamatuj? ani nejstar?? pametn?ci.“
Cenek Jirsаk stаl opodаl a ?klebil se, ale jenom tro?ku, a pravil, to nen? zаdn? opravdiv? pozаr, kdyz se nezvon? na poplach. Kdyz u nаs horel hrabec? ?p?char, tak se zvonilo na v?echny zvony a nekter? vyb?hali ven v podvl?kackаch, jak byli, protoze to bylo v noci.
Bejval to uznal, jа jsem to taky uznal, v?ichni to uznali a Bejval pravil: „Tak zvon na poplach!“ A Cenek Jirsаk zvonil, a tak si s nаmi hrаl, ackoli nikdo nechtel, aby si s nаmi hrаl.
Ve?kerа dedina lehla popelem a Еda Kemlink si propаlil kalhoty a brecel, ze takhle nemuze domu.
Bejval pravil: „Kdo ti za to muze, mels dаvat pozor.“
Еda pravil: „Vy jste mne navаdeli a jа to na vаs reknu.“
Kdyz jsme ?li domu, tak Bejval pravil, ze s Еdou nen? zаdnа hra, a jа jsem taky pravil, ze s Еdou nen? zаdnа hra.
* * *
S Cenkem Jirsаkem nemluv?m, protoze on je takov?. A kdyz on je takov?, tak jа jsem taky takov?.
My r?kаme Jirsаkovi Krakono?. To jmеno vynalezl Tonda Bejval, neb on v?ecko vynalezne. Procez mu kazd? r?kа Krakono?. Jeho bratrovi Ferdinandovi, co delа ve fabrice, se taky r?kа Krakono?.
Pan Jirsаk delа cepice a papuce a r?kа se mu star? Krakono?. Pan? Jirsаkovа pece oplatky a prodаvа je o pout?ch a r?kа se j? starа Krakono?ka. I dospel? je tak naz?vaj?, ale nikoli na posmech, ale tak. Jirsаkovi si z toho nic nedelaj?.
Kdyz nekdo prijde: „Stаlе zdrav? preju, pane Krakono?, tak bysem potreboval nejakе backory,“ tak on odpov?: „Pros?m, jakе by to mely b?t? Mаme hojn? v?ber.“
Jirsаkovi jsou velmi pobozn?. Pan Jirsаk vod? proces? do Vamberic a predr?kаvа p?sen „Maria, Maria, denice v?teznа, oroduj za nаs, Matko, v kazd? cas, Krаlovno nadhvezdnа.“ Pritom mа brejle a pr?sne se d?vа pres brejle, zda proces? jde pohromade cili zda se necourа kazd? extra a nikdo nezustаvа zpаtky. Kdyz si proces? prezouvа botky, tak pockа a sаm pro sebe si nаbozne zp?vа a d?vа se pres brejle, zda si uz proces? prezulo botky.
Pan Jirsаk jest takе kosteln?kem ve zdej??m chrаmu Pаne a velebn? pаn r?kа: „Krakono?i, udelejte to neb ono,“ a on udelа to neb ono. Kdyz se nejak? kluk v kostele ?tuchа, tak ho pan Jirsаk vyvede za ucho ven a prav?: „Ty zbrojno?i r?msk?, mej bаzen v pr?bytku boz?m, jelikoz nejse? na pastve.“
Cenek Jirsаk milistruje a mа knezsk? ?at. To je toho! Jа bych taky dovedl b?t milistrantem. Takе nos? kr?zek o pohrbech, to se pak moc nafukuje a nikomu by kr?zek nepujcil ani na chvilku.
Pan Jirsаk takе foukа trombоn a hraje o pohrbech velmi smutne. Jeho star?? syn Ferdinand zase p?skа klаdynet, a takе velmi smutne.
Cenek Jirsаk je taktеz pobozn? a v nedeli a ve svаtek by se nepral ani zanic. Mа strach, ze by ho za to certi v pekle ?touchali vidlemi, a to by nerad. Procez v nedeli a ve svаtek kuje pomstu, ve v?edn? den se pere a kamenuje. Av?ak jа se peru porаd, kdyz me nenechaj?.
Kdyz jde proces? do Vamberic, tak jsme rаdi. Protoze my kluci se pak dаme dohromady a cekаme, az pujde zpаtky. Uz zdаlky je sly?et, jak se bl?z?, protoze zp?vaj? a zdv?hа se prach. A nekter? poutn?ci jdou bosky a nesou si boty pres rameno.
A tak kdyz zpozorujeme, ze se proces? bl?z?, tak si klekneme u silnice a sepneme ruce. Kdyz pak prijdou az k nаm, tak se hlasite modl?me, co nejhlasiteji um?me, aby to bylo sly?et, ze se modl?me, jelikoz proces? na zpаtecn? ceste konа milosrdnе skutky. Kdyz proces? usly??, ze se modl?me, tak nаs v?ichni lidе chvаl?: „To jsou hodn? chlapeckovе, je videt, ze chod? po spravedliv?ch cestаch.“ A hаzej? nаm za odmenu petаky, ano i desetn?ky. My pak se modl?me je?te hlasiteji, aby toho bylo v?c.
Nejlеpe um? zebrat Bejval Anton?n a hned po nem jа. Zilvar z chudobince takе um? zebrat, ale uz ne tak jako my.
Za vyzebranе almuzny si kupujeme mocenе okurky, kokosky a zabky, co kdyz se na ne ?lаpne, tak bouchnou. Takе obtisky si kupujeme a v?echny veci, to podle toho, kolik utrz?me. Zilvar z chudobince si jednou koupil doutn?k a kouril pod viaduktem, mracil se a plival. On uz um? ?lukovat a nic mu nen?. Jа jsem to jednou zkusil, ale pak jsem videl v?echno zelen? a Zilvar pravil: „To nic nen?, to je nezvyk.“
Jednou s nаmi ?el takе Otakаrek Soumaru, ze by s nаmi chtel j?t taky zebrotou, abysme to s n?m zkusili, ze takе um? prosit. My jsme moc rаdi nebyli, jelikoz jsme se bаli, aby to pak nebylo na nаs.
A taky bylo.
Jeho tat?nek mа v na?em meste tovаrnu na pletenе a stаvkovе zboz? a nа? tat?nek r?kа, ze pan Soumar je velk? prachar. Otakаrek chod? jenom s vychovatelkou a ta mu v ciz?m jazyce v jednom kuse r?kа, aby ?el rovne a koukal pred sebe. Nos? modr? kabаt se zlat?mi knofl?ky a mа nаmornickou cepici s nаpisem „Miramare“. S klucma nesm? chodit, aby se nenaucil nemravn?m slovum.
A ?el s nаmi a klekl si u silnice a sepjal ruce a ze v?ech nejvroucneji se modlil. Nejv?c kricel a poutn?ci ho nejv?c chvаlili a dostal nejv?c almuzny.
Pak ?el k sadarovi do аleje a koupil si litr tre?n?, ty cernе. Celou cestu jedl a pochutnаval si a r?kal, ze zas pujde na zebrotu, a az bude velk?, ze bude zebrаkem a bude m?t hodne penez.
Zamazal si ?aty, bylo mu ?patne, doma volali doktora a Otakаrek se priznal, ze byl prosit.
Pan? Soumarovа r?kala: „No tohle!“, pan Soumar se ptal vychovatelky: „Slecno, jak si to vlastne predstavujete?“ Otakаrek dostal domаc? vezen? a musil opakovat v?echny ?koly, az byl z toho pitom?. Taky musil lezet v posteli a p?t thе. A byl u nich lеkar a predepsal mu meduc?nu. Ve?kerou almuznu, co si Otakаrek vyprosil od poutn?ku, venoval pan Soumar polеvkovеmu odboru svatе Ludmily. A bylo to v novinаch, kdez bylo napsаno „tis?cerе d?ky ?lechetnеmu dаrci“.
Mne je to v?ecko divnе. Protoze jsou Soumarovi bohat?, tak Otakаrek nesm? j?t zebrem? Tak co mа z toho bohatstv?? Mluvil jsem o tom s Bejvalem a ten pravil, at jde Otakаrek do hаje a at se mezi nаs necpe, je?te kvuli nemu nebudem smet zebrat.
A to je pravda.
* * *
My, kter? spolu mluv?me, chod?me se koupat do Kalhot nebo ke Klobouku.
Cizinci se tаz?, odkud tato jmеna svuj puvod vzala? Odpov?dаm, ze tato jmеna pochаzej? od nepameti. Ponevadz v?ichni ho?i, co se chtej? koupat, musej? se nejdr?ve svlеknout do naha a pak v nаruc? si prenеst v?echny ?aty na druhou stranu. Ponevadz tam je vysok? breh a nen? tolik kopriv a v?elijakеho ro?t? jako na prvn? strane.
Pred dаvn?mi lety se prihodilo, ze jeden kluk pri prenа?en? upustil kalhoty. On o tom nevedel a kalhoty mu uplavaly. On se naz?vа Rudla Vencl?ku. Dneska uz je velik? chasn?k, vyucil se noz?rstv? a prodаvа kudly o jarmarku. Procez to m?sto se naz?vа U kalhot.
Zrovna to samе se stalo Honzovi Pivcov?mu, ale na jinеm m?ste. Tomu pri prenа?en? ?atu uplaval klobouk. Honza Pivcu jest uz zenat?, mа v?robu sodovky a prodаvа karbid. Procez to m?sto se naz?vа U klobouku.
Kalhoty se nаm nel?b?. Jsou u kruhovе cihelny a je tam mаlo slunce. A je tam plno bahna, kdyz se do toho ?lаpne, tak jdou bublinky. Kdyz jsem tam jednou plaval, tak mne neco zatahalo za nohu. Tonda Bejval pravil, moznа ze to byl vodn?k, protoze se tam vyskytuje. Jа si tеz mysl?m, ze by to mohl b?t vodn?k, protoze mne to zatahalo studenou, slizkou rukou. Taky jsou u Kalhot pihauky, kterе cucaj? krev.
Proto my radeji chod?me ke Klobouku, zde je plno slunce, voda je cistа a nejsou tam pihauky, kterе cucaj? krev.
U Klobouku je krаsne. Jsou tam vrbicky a na nich rostou ve?аky, co na nich ve??me ?atstvo. Kdo mа plavky, ten si oblеkne plavky, jа mаm taky plavky, cervene a b?le ?trаfkovanе.
Nad vodou poletuj? ??dla, kterа maj? kr?dla jako z modrеho plechu. Takе jsou tam vаzky, kterе nikdo nechyt?, protoze lеtaj? rychle jako blesk. A pod brehem rostou lopuchovе listy, kterе si dаvаme na hlavu jako cepici, abysme nedostali slunecn? ?zeh. Chyba jest, ze kolem dokola je les, kde ostаvaj? zlodeji. Dovnitr lesa se neodvаz? leda hajn?, kter? jest ozbrojen pu?kou a kazdеho zlodeje zastrel? a spoutanеho privede na ?rad, aby uz nekradl.
Kdo mа plavky, ten si oblеkne plavky, Zilvar z chudobince nemа plavky, procez se koupа jenom tak. Ale s jаsotem se vrhаme do vody.
Tak jsme se tuhle ?li koupat ke Klobouku, byli jsme ctyri. Jа, Bejval Anton?n, Еda Kemlink a Zilvar z chudobince. Kdyz jsme ?li a bylo horko, tak se mezi nаs pripletl mal? chlapec jmеnem Venda ?tepаnku, ze jako taky pujde s nаmi. My jsme byli neradi, protoze je mal? chlapec, a kdyby se mu neco stalo, na kom to bude? Na nаs! Procez Bejval na neho krikl: „Jede?!“, jа jsem taky na neho krikl: „Jede?!“ a v?ichni jsme na neho krikli: „Jede?!“, ale on ne?el pryc, ale porаd ?el s nаmi. A porаd r?kal: „Jа taky, jа taky.“ Tak uz jsme nic ner?kali, ale mluvili jsme spolu. A bylo nаs teda pet.
Kdyz jsme prichаzeli k tovаrne, tak se k nаm, jakoby nic, pridal Cenek Jirsаk. Delal, jako by se k nаm nic nepridal, ale my v?ichni jsme videli, ze se pridal.
Jа jsem se ho otаzal: „Co dolejzа?, Krakono?i?“
On odpovedel, ze nedolejzа a ze nen? zаdn? Krakono?. Tak jsem se ho prudce otаzal: „Kam teda jde??“
On odpovedel, ze se jde koupat ke Klobouku.
„Hahа!“ pravil jsem siln?m hlasem. „My se jdeme koupat ke Klobouku, a ne ty!“
„V?ak jа se jdu sаm koupat ke Klobouku,“ pravil Jirsаk a pr??erne se ?klebil.
„My jsme si to vymyslili,“ pravil jsem.
„Jа jsem si to taky vymyslil,“ odpovedel on.
„Nech ho,“ pravil Bejval Anton?n, „kdyz jde sаm, at si jde sаm, ale s nаmi nepujde. A nebav se s n?m.“
Tak jsem se s n?m nebavil, ale schvаlne jsem dаval pozor, jestli pujde sаm, nebo s nаmi. On delal, jako kdyz jde sаm, ale jа jsem poznal, ze jde s nаmi, ackoli delal jako ze ne, s nik?m nemluvil a silne si p?skal.
Kdyz se jde ke Klobouku, tak se jde kolem vysokе strаne, na kterе rostou l?sky, a my na podzim chod?me na or??ky a mаme jich plnе kapsy. A dole jest trat m?stn? drаhy.
Jirsаk, kter? krаcel pred nаmi, najednou se zastavil a zvolal: „Ze skoc?m ze strаne dolu!“
On je totiz hrd? a rаd se vytahuje.
Pravil jsem, at nedelа ze sebe vejtahu, ze stejne neskoc?, to bych se vsadil.
On pravil, to se uvid?, rychle vylezl nahoru, a kdyz byl nahore, zvolal: „Pozor!“ a rozprаhl ruce.
My se d?vali.
„Neskаkej, ty vole!“ zarval jsem, „nebo si polаme? v?echny hnаty.“
„Pozor!“ zvolal podruhе, „jeden, dva a jedna jsou – jsou – tri!“ Pak se pokrizoval a rozbehl se.
Zamhouril jsem oci, abych to nevidel. Kdyz pak jsem oci otevrel, byl uz dole. Nic se mu nestalo, jenom koleno si trochu odrel.
V?ichni jsme si oddychli a zacali s n?m mluvit.
„Proc ses predt?m pokrizoval?“ tаzal jsem se ho.
„To se mus?,“ pravil Cenek Jirsаk, „aby mne pri tom chrаnil andel strаzn? a ode v?eho zlеho mne odtаhl.“
„Mа? smrteln? hr?ch,“ pravil jsem.
„Jak? smrteln? hr?ch, ty blumo?“ otаzal se.
Pravil jsem: „Protoze kdyz se skаce ze strаne na trat, tak je to opovаzlivе spolеhаn? na milost boz?.“
On se lekl, ze uvalil na sebe tak tezk? hr?ch, ale pak pravil: „Nemаm hr?ch, protoze opovаzlivе spolеhаn? na milost boz? jsme v nаbozce je?te nemeli.“
„Hahа!“ pravil jsem silne. „Nаhodou jsme meli, pan kаta nаm o tom vypravoval.“
„Kdy?“ tаzal se Cenek Jirsаk.
„Minul? t?den ve stredu,“ pravil jsem, „tadyhle Tonda je svedek.“
Bejval pravil, ze je svedek, Еda Kemlink taky pravil, ze je svedek.
„Ve stredu jsem chybel,“ pravil Cenek Jirsаk, „a tak jsem nanejv?? zhre?il nevedomost?. To je lehk? hr?ch a sprav? se to jedn?m otcenа?em a jedn?m zdrаvasem.“
„Jo, pekne!“ pravil jsem. „Pohanе takе hre?? nevedomost? a je jim to houbec platnе. V?ichni prijdou do pekla, a kdyz se budou vymlouvat, ze nepoznali svetlo pravе v?ry, tak jim Pаnbuh rekne: Tak jste se meli starat, vy troubovе, a ?up s vаmi do pekla!“
Cenek Jirsаk mlcel a uz nic ner?kal a hodnou chv?li prem??lel, co by rekl, aby nebylo videt, ze jsem ho parаdne prevezl.
Potom pravil hrde: „To nebylo zаdnе opovаzlivе spolеhаn? na milost boz?, ale sportovn? v?kon.“
Mne se nel?bilo, ze je tak hrd?, a pravil jsem: „Nаhodou to bylo opovаzlivе spolеhаn? na milost boz?, to bych se chtel vsadit.“
„Tak se vsad!“ pravil Cenek Jirsаk.
„Vsad?m se, oc chce?!“ pravil jsem.
Cenek Jirsаk pravil, ze by pak v?ichni sportovci pri?li do pekla, kdyby to bylo pravda, jak jsem pov?dal. Pri?li by tam sprintеri, tezkа i lehkа atletika, volejbal i hаzenа, plavci i zаvodn?ci, cyklisti i automobilisti, vzperaci tezk?ch bremen, ba i fotbalisti. Ba i sаm velebn? pаn by podle toho musil prij?t k vecnеmu zatracen?, protoze je o nem znаmo, ze kdyz byl majstrem, tak hrаval za seminаrskou jedenаctku proti strahovаkum a jako brankаr obetave hаjil svatyni.
„To by pak peklo bylo plnе a nebylo by v nem hnut?,“ pravil.
„To je mne fuk,“ pravil jsem jа.
Tak jsme mluvili a hаdali jsme se celou cestu, jak jsme ?li pres louku, a porаd jsme o tom rozmlouvali, az jsme pri?li ke Klobouku.
Bejval Anton?n pravil, at uz toho nechаme, ze jsme oba volovе. Tak jsme toho nechali.
* * *
U Klobouku bylo horko a slunce sv?tilo. Jа mаm rаd, kdyz slunko sv?t?, protoze kdyz privru v?cka, tak se delaj? duhovе balоnky. Kdyz jsem byl mal?, tak jsem je chytal, chtel jsem si je zavr?t do ?uplete, protoze jsem nemel rozum. Dnes uz mаm rozum, ale prece jsem rаd, kdyz se delaj? duhovе balоnky.
Tak jsme se svlеkli a hovada nаs ?t?pala, ponevadz u Klobouku je plno hovad. Nekter? prav?, ze kdyz hovada ?t?paj?, tak bude pr?et, ale jа jsem vyzkoumal, ze to nen? pravda, jelikoz hovada ?t?paj? porаd. Hovado je chytrе, ono se neutop?, to je muze? drzet pod vodou treba hodinu, ono pak vyplave a ul?tne jakoby nic, sprostаk! Ono je napu?tenе nejakou mastnotou, proto mu voda nic neudelа. Nejlep?? jest proti hovad?mu ?t?pnut? se namazat bahnem, ale my se stejne namazeme, abysme vypadali jako cerno?i. Bejval Anton?n si udelal ?mouhy, aby vypadal jako zebra, ale jа jsem si namaloval vousy, abysem vypadal jako pan strаzmistr Kordule, co vod? vandrаky a loupezn?ky do basy. V?em se to l?bilo a kazd? to delal po mne a Venda ?tepаnek to taky delal po mne, ackoli nemа z toho je?te rozum.
A vаleli jsme se po louce, nekter? mluvili, ale jа jsem nemluvil a d?val jsem se, jak lidе kos? seno. Pak jsem videl, jak z dаlky prij?zdel vlak, a tak jsem si myslil: Jestlipak prijeli cestаci? Jа jsem rаd, kdyz prijede cestаk, protoze on pak prijde k nаm do krаmu a tat?nek se s n?m hаdа. On pokazdе r?kа, dejte mi pokoj, jа nic nechci, zustalo by mne to lezet, lidi nekupujou, jsou ?patnе casy. Pan cestаk taky mluv?, ze jsou ?patnе casy a ze to nen? nic platnе. Tak se hаdaj? hodnou chvilku a potom pan cestаk vytаhne notes a zap??e si objednаvku. Pak zastrc? notes, podа tat?nkovi ruku a rekne nejuctivej?? sluzebn?k, jа se vаm klan?m.
Mne se pan cestаk velmi l?b?, protoze je vzdycky cel? nov?, vousy mа vonavе, vlasy taky vonavе a chod? si jako ve svаtek. Kdyz do krаmu vstoup? maminka, tak pan cestаk rekne rukul?bаm, milostpan? je porаd jak ta ruzicka, maminka se smeje, pohroz? mu prstem a prav?: „Vy jeden!“
Proto mаm vlak rаd, ze voz? cestаky, a takе proto, ze z neho jest rozhled do ??rе krajiny. Az budu velk?, tak budu porаd cestovat a budu m?t kozen? kufr.
Kdyz jsme se vyvаleli, tak jsem pravil: „Kdo se nejdr?v osmel??“
V?ichni kriceli: „Jа!“ Ale nejdr?ve se osmelil Еda Kemlink, ten vаm mа skok jako plavec zаvodn?k. Bejval a jа jsme plаcli do vody jako zаba, ale Cenek Jirsаk skocil pozpаtku, protoze je hrd?. Ale predt?m se pokrizoval.
Ten mal? chlapec Venda ?tepаnku taky vykrikl: „Jа!“ a skocil do vody, jak to videl u tech dospel?ch.
U Klobouku jest velkа toun a my jsme si nevzpomneli, ze Venda ?tepаnku treba neum? plavat. On taky neumel.
A zmizel pod vodou, pak se vynoril, neco vykrikl, zase zmizel a polykal andel?cky.
„Jez??marjа!“ kriceli jsme. „On se utop?!“
Protoze je tam v?r a voda se toc? porаd dokola a je tam plno korenu, do kter?ch se zapletou nohy. Tak jsme stаli a kriceli a byli jsme polekаni, protoze jsme nevedeli, co ted.
Jenom Zilvar z chudobince nekricel, on nikomu nic nerekl a skocil do toune. N?brz plaval pod vodou a ?mаtral kolem sebe, vynoril se, ka?lal vodu a pravil: „Uz ho mаm, uz ho drz?m za vlasy!“
V?ichni jsme kriceli: „Nepust ho!“
On odpovedel: „Nepust?m, nebot ho drz?m pevne.“
Pomohli jsme mu vytаhnout Vendu na breh, a kdyz byl na brehu, tak Zilvar pravil: „Herdek filek!“ a vysmrkal se.
Venda lezel bez hnut? a nebylo videt, ze d?chа. Uz jsme si myslili, ze je po nem, tak jsme byli cel? pryc, a jа jsem pravil: „Tak vid?te, jа jsem nechtel, aby ?el s nаmi,“ a bylo mne do brеce.
Bejval Anton?n taky pravil, ze nechtel, aby ?el s nаmi, ale jа jsem pravil: „To nen? prauda, ty vrdlouze?, sаms pov?dal, nechte ho, at jde s nаmi.“
Bejval sproste pravil, ze sаm vrdlouzu, ale Cenek Jirsаk pravil: „Ted se nehаdejte, to nemа zаdnou cenu, n?brz mus?me privеst utopence k zivotu.“
Еda Kemlink pravil, ze je to prauda, co r?kа Jirsаk, ale jak to mаme udelat?
Cenek Jirsаk pravil, ze na chodbe ?koly, co do n? chod?me, jest obraz, na kterеm je vymalovаno, jak se vzkr?s? umrl? utopenec, a ze se to mus? podle toho delat.
A delal to podle toho a pohyboval Vendov?ma rukama i nohama a mackal mu bricho, az z neho vy?la voda.
Venda si najednou vzdychl, pak se posadil, koukal a nevedel, kde je. A nejdr?v mu bylo ?patne, ale za chvilku mu bylo dobre, my jsme skаkali a kriceli: „Slаva!“, jelikoz jsme meli radost.
A Cenek Jirsаk se pokrizoval a pravil: „V?ak mel namаle.“
Venda se na nаs usm?val a vypravoval, co se mu stalo. Pravil, jak ho voda prijala a ze to bylo moc krаsnе a ze byl lehk? jako balоn a v u??ch mu zertovne ?umely bublinky. A kdyz otevrel oci, kolem dokola to bylo zelenе jako na louce a na tе louce rostly velikе cervenе jahody a on si jich chtel natrhat, ale jaksi nemohl k nim.
On dlouho vypravoval, ale v?ecko napreskаcku, a my jsme se v tom nemohli vyznat.
Еda Kemlink pravil: „Jо, peknе jahody, mohls b?t nebozt?kem.“
„To nen? prauda,“ pravil Venda, „nemoh jsem b?t nebozt?kem, ale chtel jsem natrhat kytici jahod a prinеst je mamince.“
„Nech ho,“ pravil jsem, „on je je?te mal? a nev?, co mluv?.“
Pak jsme moc chvаlili Zilvara z chudobince, ze se neohrozene vrhl do vody, aby zachrаnil tonouc?ho.
Zilvar cel? zcervenal, protoze se rozzlobil, a pravil: „Vlezte mi na zаda, votroci, a nechte si to!“ Ale jа jsem na nem poznal, ze se styd?, protoze jsme ho chvаlili, tak jsme ho porаd chvаlili a on nadаval dosti sproste.
Potom jsme se ustrojili, jelikoz jsme meli koupаn? dost, a krаceli jsme domu a nesli jsme si na zаdech plavky, aby nаm uschly. Zilvar z chudobince vedl Vendu ?tepаnkovеho za ruku a poucoval ho, jak se mа plavat. Nejdr?v se nauc? hrabat jako pes, a kdyz to um?, tak se nauc? doopravdy plavat. On mluvil, jak se plave na prsou, pod vodou a pokrocil? kraulujou. Rukama to ukazoval a Venda to musil delat po nem.
A pak se ho otаzal: „Bude? si to pamatovat?“
„Budu,“ pravil Venda.
Zilvar ho pochvаlil: „To je dobre, aspon se podruhе neutop??!“
* * *
Pr??t?ho t?dne jsem mel porаd radost a dovаdel jsem a dospel? mne napom?nali, ze neposed?m. Ponevadz byl konec ?koln?ho roku. A nejvet?? radost jsem mel ve stredu, protoze jsme dostаvali vysvedcen?, a Krist?na pravila: „S tebou certi ?ijou.“
Toho dne rаno jsem si neudelal v perinаch doupe ani jsem si nepredstavoval, ze jsem zv?re, ale sаm jsem vyskocil z postele a kricel jsem: „Vysvedcen? – vystrcen?! Vystrcen? za dvere, bude dobrа vecere!“
Krist?na se u?kl?bala a pravila: „Jenom jestli! Kdyz propadne?, bude ran jako maku, ne-li dobrа vecere.“
Jа jsem pravil: „Ty propadne?, Rampepurdo rampepurdаckа, ne-li jа.“
Ona me honila s ko?tetem, oba jsme kriceli a porаd se smаli a maminka pravila: „Vy, Krist?no, mаte je?te mеne rozumu nez to decko.“
Krist?na pravila: „Milostpan?, kdyz on zacal.“
Kdyz nаm pan ucitel rozdаval vysvedcen?, tak nаs vyvolаval jednoho po druhеm a byl cel? jinac?, protoze byl ve svаtecn?m. Zаci byli taky ve svаtecn?m. Zilvar z chudobince mel kalhoty po tat?nkovi a cepici mu pujcil pan Stаdn?k, co bydl? taky v chudobinci, aby Zilvar byl taky ve svаtecn?m. Kabаt mel po brаchovi, co ?el na vojnu, a rukаvy mu byly dlouhе, ale on si z toho nic nedelal a ut?ral si do nich nos. Otakаrek Soumaru byl v nаmornickеm a privedla ho slecna. Еdovi Kemlinkovi vrzaly botky a on byl rаd. Bejval Anton?n mel modrou kravatu a dal se ostr?hat ma?inkou. Jа jsem mel hodinky, ale nesmel jsem je otevr?t, kdybysem se chtel pod?vat na kolecka.
Nez nаm pan ucitel rozdal vysvedcen?, tak nаs napomenul, abysme ani o prаzdninаch nezapomneli, ze jsme synovе vlasti, procez abychom ani o prаzdninаch neslozili ruce v kl?n a doma pomаhali. Abysme ?li pr?kladem napred a nedelali hanbu na?? ?kole. Abysme zdravili dospelе a nejedli nezralе ovoce, coz je zl?ch nemoc? puvodce, a nelаmali vetve, ponevadz je to pr?roda. Abysme dbali cistoty tela a nemyslili si, ze kdyz jsou prаzdniny, ze muzeme chodit jako cunata, procez abysme se vzdelаvali cetbou.
Mne se ta rec l?bila, procez jsem si um?nil, ze si honem pujdu vypujcit k Еdovi Kemlinkovi detekt?vku, protoze pravil, ze mа krаsnou detekt?vku „Mrtvola v mezinаrodn?m vlaku“, abysem mel co c?st, ponevadz jsem v?ecko precetl.
Kdyz jsme obdrzeli vysvedcen?, tak jsme byli v?ichni zpusobil? postoupiti do vy??? tr?dy, jenom dva kluci propadli, nejak? Vosаhlo Arno?t z Dubinky, on nemа tat?nka a jeho matka posluhuje a pije korauku. Potom Klema Franti?ek, kour? retka a je tlust?, jeho tat?nek mа hospodu a on um? hrаt pilijаr. Ale jа s nimi nechod?m, nikdo s nimi nechod?. Oni si z toho nic nedelali, ze propadli, ale jа bysem mel vzteka, kdybych zustal sedet.
Jа jsem mel jenom dve dvojky, ostatn? samе jednicky, polep?il jsem se z poctu, obcanskе nauky a kreslen?. Byl jsem rаd, protoze kdyz prinesu krаsnе vysvedcen?, tak dostanu od tat?nka korunu, od maminky taky korunu, aby tat?nek nevedel, a muzu si je dаt do kasicky, a kdyz mаm hodne penez, tak sm?m za ne tat?nkovi koupit tabаk.
A nejlep?? z na?? tr?dy byl Pаta Karel, on mа samе jednicky, protoze sed? rovne a dаvа pozor a porаd se hlаs?. Procez kdyz jsme vychаzeli z tr?dy, tak mu nekdo podrazil nohy a on brecel. Bylo to na mne, ale jа jsem to nebyl. Mysl?m, ze to byl Zilvar, jelikoz se koukal hned jinam.
Kdyz jsme se vyhrnuli ze ?koly, tak jsme moc kriceli a moc jsme ut?kali, jenom Pаta Karel krаcel k domovu slu?ne, jelikoz je pitomec. A pred ?kolou stаl pan Fajst a dаval pozor, jestli ho budeme zdravit. Kdybysme ho nezdravili, tak by ?el zalovat, protoze je zalobn?k zalobnickа. Tak jsme ho pozdravili, i Cenek Jirsаk ho pozdravil, smekl klobouk a pravil: „Pochvаlen!“ a pritom se pr??erne ?klebil. Pan Fajst nevedel, jestli se pr??erne ?kleb? ze zdvorilosti, nebo jemu na potvoru, a tak se koukal.
Jenom Zilvar z chudobince nepozdravil a pan Fajst se na neho koukal a pravil siln?m hlasem: „Neum?? dаt pocestnost, nezdvorаku?“
Zilvar nic nerekl a ?el dаl a pan Fajst ?el za n?m a porаd se ho ptal siln?m hlasem, jestli neum? pozdravit a jak ho to doma vedou. Zilvar zase nic nerekl a ?el rychle, pan Fajst ?el taky rychle a Zilvar zacal ut?kat, ale pan Fajst neum? tak rychle ut?kat. Procez kdyz byl Zilvar daleko, tak zacal kricet: „Pan Fajst veprovou zblajz, pak koupil koninu pro celou rodinu.“
Pan Fajst stra?live zcervenal a kricel siln?m hlasem: „Ty lotre lotrovskа, zraje? pro ?ibenici!“ Ale Zilvar ?el domu a nekter? se smаli.
Pan Fajst se obrаtil a d?val se na v?ecky, ale nejv?c se d?val na me, jestli se nesmeju, a jа se d?val jinam. Ale pan Fajst se porаd na me d?val, jestli si nemysl?m: „Pan Fajst veprovou zblajz, pak koupil koninu pro celou rodinu.“ Jа jsem si to myslil, ale on mne nemohl nic r?ct, protoze jsem to ner?kal, a tak pravil: „Ty si dej taky pozor, jа uz te dlouho pozoruju.“
Jа jsem vedel, ze na me prijde zalovat, ale nic jsem si z toho nedelal, protoze jsem vedel, ze mne na?i nic nereknou, jelikoz nаm pan Fajst stejne nedа nic utrzit.
Tak jsem ?el pryc, ostatn? ho?i ?li taky pryc a pan Fajst se zastavil s Koz? Kunckou a my jsme sly?eli, jak pravil: „Z tech kluku roste sam? kreminаln?k, vzpomenete si na me, matko drahа, az tu nebudu.“
* * *
Jа nyn? chod?m s Cenkem Jirsаkem a my spolu mluv?me a v?em jsem pravil, ze spolu mluv?me, aby to vedeli. Jelikoz jsem poznal, ze nen? fale?n?, ale nаhodou je sprаvn?. A vubec to nen? prauda, co pravil Bejval Anton?n, ze Cenda je jenom pro sebe. Sаm je fale?n?. Ponevadz jsem pravil, aby mne pujcil kolo, jen co bych objel rynk, ale on mne nepujcil, jа jsem pravil, snad by ho neubylo, nev?dаno, ale on pravil, ze mne mа koupit kolo nа? tat?nek, jelikoz mu koupil kolo jeho tat?nek. Tak jsem mu pravil: „Pamatuj si, ze si to budu pamatovat, ty lakomce lakomа, v?ak ty prijde?.“ On pravil: „Tak si to pamatuj, ale svoje kolo si nenechаm od kazdеho zhindrovat.“
Vypravoval jsem to Cenkovi Jirsаkovi a on pravil, ze Tonda byl vzdycky takov? a ze si toho dаvno v?iml, ale ze nic ner?kal, aby nikdo nemohl r?ci, ze neco r?kа. Ale ze se vzdycky divil, co na nem mаm, a ze jsem porаd chodil za n?m jako ocаsek. Pravil jsem, ze od nynej?ka nebudu za n?m chodit jako ocаsek, a zadu?oval jsem se.
A potom Cenda pravil: „Nic si z toho nedelej, jа mаm nаpad. Pojd se mnou na pudu a tam ti reknu nаpad.“
?li jsme na pudu, sedli jsme si do vik?re a Cenda pravil: „My zaloz?me spolek a pojedeme do Itаlie, ale Tondovi o tom nic ner?kej, on by chtel jet s nаmi.“
Pravil jsem, bodejt bych rekl neco Bejvalovi, to mne neznа?, a pak jsem pravil, ze by se to melo r?ct taky Еdovi Kemlinkovi, aby s nаmi jel do Itаlie.
Cenda pravil, beze v?eho, tak jsme to rekli Еdovi Kemlinkovi a on prinesl ?katulku, ze se do n? budou dаvat pen?ze, a az budeme m?t hodne penez pohromade, tak pojedeme. Az budeme v Itаlii, tak po?leme Tondovi kartku a on bude m?t vztek, ze spatr?me ciz? kraje, a on ne. Az se vrаt?m, tak reknu Bejvalovi: „Kdo spatril Vesuv, co sopt? s?ru a plameny, a kdo ne? Kdo byl v jeskyni, co se tam dа pes a on chc?pne, a kdo ne? Aha! A kdo mne nechtel pujcit kolo? Aha!“, c?mz ho sprаvne prevezu.
Se?li jsme se u Kemlinku, abysme se poradili, a pan? Kemlinkovа, kdyz j? Еda pravil, ze pojedeme do Itаlie, tak nаm dala kafe a buchtu, abysme se posilnili na tu dalekou cestu. Pan Kemlink spravoval elektriku, protoze kdyz nen? v kancelаri, tak vzdycky spravuje elektriku, a pravil, ze byl jako voj?n v Itаlii u tezkе atalerie a ze si tam pekli ka?tany.
Еda Kemlink mа dve sestry, jmеnem Viktorka a Rafaela, a ty se nаm pod?valy do ?katulky a byly tam uz dve koruny osmdesаt halеru a ony se nаm smаly, ze za tech pаr krejcaru se nedostaneme ani do Dlouhе Vsi. Еda Kemlink pravil, ze u neho jsou jedna jako druhа pitomе paznehty a ze si mysl?, ze si je vezme letec, ale at nemysl?, ze zаdn? letec nen? takov? blаzen. Jelikoz kazd? letec sedne do еra a let? do Indie, a co by delal se zenskou. Ony se chtely s n?m prаt a my jsme vypili kafe a pravili jsme, ze pujdeme k Jirsаkum, abysme meli od zensk?ch pokoj.
Еda mа takovou kn?zku, co se z n? uc? italsky, a sаm uz se z n? predt?m ucil. On uz um? nazpamet cvicen? „Lаska – Zasnouben? – Svatba“ a dovede r?ct po italsku: „Dejte mi pol?ben?, slecno, kdy bude svatba?“ a my jsme se mu divili, ze to dovede r?ct rychle.
Kdyz jsme ?li od Kemlinku, tak jsme byli tri a Pajda ?el s nаmi.
Pajda je Kemlinku pes, on je velice dlouh?, ale nozicky mа krаtkе, krivе. Ale um? tak ut?kat, ze ho nikdo nedohon?. A kdyz ut?kа, tak se smeje, vyplazuje jazyk a u?i mu plandaj? kolem hlavy jako dve plаcacky na mouchy. Pajda je velice chytr?, on zere v?ecko. On sn? i mocenou okurku a je?te by chtel. A kdyz chce, aby mu otevreli, tak zatukа ocаskem na dvere.
Еda pravil: „Pajdo, nemuze? j?t s nаmi, jelikoz mаme spolkovou schuzi, abysme mohli jet do Itаlie, a ty z toho nemа? pojem.“
Pajda to poslouchal, stаl a byl smutn? a mel jedno ucho naruby. A Cenda pravil: „Proc by nemohl j?t s nаmi? On nаs nebude otravovat jako ty zenskе, jelikoz mа rozum.“
Procez Еda pravil: „Tak pojd, Pajdo,“ a Pajda mel radost a skаkal a silne ?tekal a ol?zl Еdovi nos. A pak se prevalil na zаda a hned nato vyskocil, moc rychle bezel, v?ecko ocuchal, a kdyz byl daleko, tak na nаs cekal a nozicku mel zdvizenou, jako by pravil: „Copak nemuzete j?t rychleji?“
My jsme Pajdu chvаlili, ale Еda pravil, ze se Pajda nezdа, ze koukа jako svat? Utrinos, kdyz se mu nadаvа, ale je to desn? prev?t. Procez bylo na neho uz moc st?znost?. On se spolcil s Amorem, kter? mа hl?dat u zedn?ku na stavbe, ale nehl?dа a koukа, kde by co ukradl, neb je znаm? zlodej. Amor a Pajda nejradeji kradou u rezn?ka ?tverаka, jelikoz vyc?hli, ze pan ?tverаk jest mаlokdy v krаme, protoze si mus? namlouvat v jednom kuse Andulu, co slouz? u duchodn?ch. Procez stoj? opren? u okna a koukа se do kuchyne, jak Andula zehl?, a pov?dа: „Porаd v prаci, slecno Andulko? Kdypak pujdeme spolu na ?pac?r?“
Tak kdyz zpozoruj?, ze si pan ?tverаk zase namlouvа, tak vleze Amor do krаmu, protoze je velk? a dosаhne na pult, ale Pajda je mal?, tak dаvа venku pozor, kdyby nekdo ?el. Nacez Amor skoc? na pult, popadne venec burtu a pak spolu ut?kaj? velice rychle. A co muzou, to sezerou, co nemuzou, to si zahrabou do hnoje, ponevadz pes je velice chytr? zivocich a pamatuje na zlе casy.
My jsme se divili a pravili jsme: „Nehoupej nаs,“ ale Еda se zadu?oval, ze je to prauda. A pravil, ze jednou ?el pan Fajst kolem ?tverаkova krаmu a prаve se natrefil k tomu, kdyz ti dva psovе kradli, a pravil: „Tohle je mi peknа vec.“ Nacez ?el ihned ke Kemlinkom a pravil, peknе veci jsem videl, pane Kemlink.
Pan Kemlink pravil: „To nen? prauda, pane Fajst, nа? Pajda nen? takov?, aby kradl, to by vypadalo, ze mu nedаme naj?st.“ Ale pan Fajst jinаc nedal, procez mu pan Kemlink pravil, ze pan Fajst zаvid? psum burty, jelikoz by je nejradeji sezral sаm.
Pan Fajst desne zcervenal a pravil: „To mаm za svou dobrou vuli,“ a ?el pryc.
A tak jsme ?li a porаd si pov?dali a Pajda vedel, ze mluv?me o nem, a skаkal a silne ?tekal a tocil se dokola a my jsme pri?li k Jirsаkom. Pan Jirsаk mel brejle a ?il cepice a pravil: „Pekne v?tаm, mlad? pаni!“ a uz nic ner?kal. Pajda si k nemu cuchl a vrtel ocаskem a pan Jirsаk pravil: „Ty kluku ?patnа!“ a usmаl se.
Pan? Jirsаkovа pravila, abysme se j? tam nemotali, jelikoz je nаs v?ude plno, a tak abysme ?li na zahrаdku, jelikoz nаs tu nechce m?t. Tak jsme ?li na zahrаdku, kde byl trpajzl?k, co mel dlouhе vousy a nacpаval si fajfku, a Еda Kemlink pravil, ze se mus?me poradit ohledne cesty do Itаlie, a tak jsme se radili. Kazd? si vezmeme batoh a do toho dаme j?dlo, abysme netrpeli hlad. Jа jsem pravil, ze z krаmu vezmu ?umic? bonbоny a budeme si delat limonаdu, abysme nemeli z?zen, jelikoz jest v Itаlii horkе podneb?. V?ichni me chvаlili za ten nаpad a jа jsem byl rаd. Jirsаk pravil, ze si mus?me v?eho bedlive v??mat, abysme vedeli, kterak je kterа hora vysokа a kterа reka se do kterе vlеvа, kdyby se nаs pan ucitel ptal, abysme dovedli dаt sprаvnou odpoved.
Jak tohle pravil, tak jsme sly?eli, jak pan Jirsаk desne rval: „Petrannа hodino, on mne sezral cepici!“ Hnedle nato vyletel Pajda ze dver? a mel plnou hubu cucku, jak zral tu cepici, a pan Jirsаk ut?kal za n?m a dupal a pravil, jak k tomu prijde.
Еda psa napomenul, aby nezral cepici, a Pajda po nem ?ilhal a mel ocаsek zatazen?, a pak pravil, ze mа mapu Itаlie, kterou probadа, abysme vedeli, kde mаme presedat a kde ne. My jsme pravili, aby teda mapu probadal, a pak jsme ?li domu.
* * *
A kdyz jsem pri?el domu, maminka mne pravila, kde porаd courаm, jа jsem pravil: „Nikde,“ a maminka mne pravila, abysem donesl boty ?evci, jelikoz maj? se?majdanе podpatky, a nar?dila mne, abysem vyr?dil, ze se nechа poroucet, kdy by to mohlo b?t, a abych dal peknе pozdraven?, a tak jsem vzal boty a po ceste jsem si to opakoval, abych to nespletl.
Jak jsem si to opakoval, tak pri?el ke mne Bejval Anton?n a pravil: „Nazdar, kam jde??“
Jа jsem videl, ze dolejzа, tak jsem mu pravil, ze se s kazd?m nebav?m.
On se mne ptal, jestli se zlob?m skrz to kolo. Jа jsem mu odpovedel, ze se na jeho pitomе kolo vyka?lu, at mne nechа b?t. On pravil, ze skrz to kolo nemus? b?t zle, jelikoz mne kolo pujc?, kdykoli budu cht?t.
Kdyz jsem mlcel, tak pravil, ze vynalezl ohromn? vynаlez a v?ichni budou kulit vocadla. Jа jsem s n?m vubec nechtel mluvit, kdyz je takov?, a ptal jsem se ho, jak? je to vynаlez.
On pravil tich?m hlasem, ze byl tuhle na poli a tam v mezicce vynalezl vos? hn?zdo. I pravil, ze bysme to hn?zdo mohli vybrat a plаstve s mlad?mi doneseme domu a zaloz?me si vos? ?l. Vubec se div?, ze lidе chovaj? jenom vcelicky, kdyz prece vosy snа?ej? takе med. Az bude m?t hodne medu, tak ho bude prodаvat a bude m?t penez habadej.
Jа jsem pravil, ze je to prauda, jenomze se vosy musej? ochocit, aby snа?ely med.
Bejval pravil, to je to nejmen??, ze si je ochoc?, ze ho vosy budou poslouchat na slovo, a ptal se me, jestli pujdu s n?m do spolku.
Mne se to l?bilo, ale abych delal milosti, tak jsem pravil, ze se je?te uvid?, n?cko v?ak ze mus?m j?t k ?evci skrz ty roz?majdanе podpatky, tak nev?m.
Tak Bejval pravil, abych si vzal jeho kolo, ze tam budu rychle, a ono to takе lеpe vypadа, kdyz se jede k ?evci skrz ty roz?majdanе podpatky na kole, nez kdyz se jde jen tak.
Jа jsem odvetil, ze je to prauda, tak on hnedle pritаhl to kolo a jа jsem si sedl na to kolo, pravil jsem mu: „Tak ahoj!“ a jel jsem si jako pаn a koukal jsem, jestli se lidе koukaj?.
A kdyz jsem prijel k ?evci, tak jsem pravil: „Pane ?afka, maminka se nechа poroucet, abyste spravil ty boty a kdy by ty boty mohly b?t, aby to zase netrvalo vecnost.“
Pan ?afka odpovedel: „Mlad? pane, rekni, ze se nechаm poroucet, ze by ty boticky mohly b?t s nedele, kdyz jа reknu slovo, tak to plat?.“
Tak jsem zase vsedl na kolo a jel jsem, a le nejel jsem pr?mo domu, abych to uzil. Tak jsem jel kolem ?koly a ?koln?k delal na zahrаdce, nechal v?eho a koukal se a jа jsem byl rаd, ze se koukа.
Kdyz jsem pri?el domu, tak jsem ?el pryc, a maminka se ptala: „Kampak? To nemuze? chvilku doma posedet?“ Jа jsem pravil, ze mus?m do housl?, ale ne?el jsem do housl?, ale ?el jsem k Jirsаkom.
Cenda Jirsаku uz vedel, ze se jde na vosy, a taky doma pov?dal, ze pujde do housl?.
My totiz chod?me do housl? tri, jа, Cenda Jirsаku a Еda Kemlink. V?ichni se uc?me u pana Rektoryse, co mа hudebn? ?kolu. Jirsаk uz patr? mezi pokrocilе zаky, on um? uz dvojhmaty a cvic? druhou polohu a na Vаnoce hrаl s ostatn?mi ve spolku „Dalibor“. Jа um?m jenom „Kdyz jsem plela len“ a „Kdyz jsem husy pаsala“, jinаc nic. A to se na mne nikdo nesm? d?vat, jak hraju, jinаc naschvаl to beru o jeden pultоn n?z a zas o jeden pultоn v??. Kdyz to tat?nek sly??, ze tak desne vrzu, tak se stra?live zlob? a r?kа: „Z tebe veru zаdn? Kubel?k nebude a ty pen?ze jsou vyhozenе oknem.“
A tak jsme ?li na ty vosy a byli jsme tri. A kdyz jsme ?li, tak jsme potkali Zilvara z chudobince a ptal se nаs, kam jdeme. Kdyz jsme mu rekli, ze na vosy, tak pravil, ze pujde s nаmi. Tak jsme byli ctyri. Kdyz jsme u?li kousek cesty, tak jsme se ohlеdli a Pajda ut?kal za nаmi a u?i mu plandaly a on se smаl. Tak nаs bylo pet.
Kdyz jsme pri?li do pol?, tak nаs Bejval zavedl k mezicce a v n? byla doura, co z n? vylеtaly vosy. Tak jsme se radili, jak?m zpusobem bysme se hn?zda zmocnili, ale vtom Pajda stra?live zavyl, nebot si sedl na vosu. Еda Kemlink pravil Pajdovi, nev?dаno, ze nemus? kvuli v?emu hned tak rvаt, ale Pajda rval porаd a Еda pravil, ze nemusil s nаmi j?t, ze se ho nikdo neprosil.
Nаm pak pravil, ze Pajda mа ve v?em velkou smulu, pov?dal, ze si jednou sedl na vcelicku a ona mu dala zihadlo a Pajda desne kvicel a jeho maminka pravila: „Jа se z toho psa zjev?m!“ a namazala to olejem z lampicky, on uz nekvicel, ale pak j? sezral ?it? a musili z neho tahat nite, on taky pomаhal, jelikoz to z neho ne?lo.
Tomu jsme se v?ichni velmi divili, a kdyz Еda videl, ze se div?me, tak pravil, ze jeden pаn jim dаval za Pajdu moc penez a pravil, ze je to zаzrak pr?rody, ale my jsme poznali, ze si to pridal sаm od sebe, abysme se je?te v?ce divili, tak jsme mu pravili, aby nаs nebavil.
Nacez Bejval pravil, ze se mus?me poradit, jak bysme ty vosy premohli, jelikoz to nen? jen tak. Jirsаk pravil: „V?te co, na tu douru naval?me pejrku a pak to zapаl?me. Kdyz jim to bude cudit pod nos, tak pujdou od toho pryc a pak my to hn?zdo vykopeme a pujdeme s n?m domu.“
A Bejval na to pravil: „Tak jo,“ a my jsme nosili pejrku, az toho bylo hodne, a pak jsme to podpаlili.
Av?ak brzy jsme poznali, ze se stala chyba. Dneska uz v?me, ze vosy nejsou tak hloupе, a ze jsou chytrej?? nez v?ichni ho?i. Ony asi uz vedely, ze je budeme cht?t vykourit, a tak si pro kazd? pr?pad vydlabaly je?te jednu douru, o kterе jsme nevedeli. Procez nаs desne prevezly.
A tak kdyz to horelo, prevelice rychle vyletely druhou dourou a krouzily ve v??ce a hrozne bzucely, nebot byly dozranе moc. A byla jich velkа s?la a tocily se kolem dokola a koukaly, kde by byl jejich nepr?tel. Jakmile nаs spatrily, tak nаs zacaly poc?tat a videly, ze nаs bylo pet.
Tak se ten roj rozdelil na pet houfu a kazd? houf si jednoho z nаs vyhlеdl, aby mu to vykreslil.
My jsme velmi kriceli a rozutekli se na v?ecky strany, ut?kali jsme neobycejne rychle, ale platnе nаm to nebylo nic, jelikoz vosy jsou miliоnkrаt rychlej?? nez ho?i. Tak nаs honily po pol?ch semo tamo a ?t?paly nаs do rozlicn?ch cаst? tela. Pajdu ?t?pla jedna do cumаku, procez neobycejne rval, i vstrcil cumаk do mekkoty, aby se ochladil. My jsme rvali c?m dаle t?m v?ce a ohаneli jsme se vetvemi, ale t?m jsme vosy je?te v?ce nam?chli a bylo nаm do brеce.
Tak jsme ut?kali porаd, az jsme pri?li do na?? ulice a potkali jsme mеblаk a kone vedl Jakub od Bejvalu. Kdyz videl, jak nаs vosy zr?dily, tak se zasmаl neobycejne silne a pravil: „I heleme se!“
A kdyz jsem pri?el domu, tak se mne tat?nek ptal, kde jsem byl. Jа jsem pravil, ze v housl?ch.
On pravil: „Tak proc mа? krivou hubu, kdyzs byl v housl?ch?“
To bylo pravda, ze jsem mel krivou hubu a otekl? nos a m?sto oc? ?zkou ?kv?rku, takze jsem vypadal jako C?nan.
A kdyz se mne tat?nek porаd ptal, tak jsem porаd lhal, ze jsem byl v housl?ch, ale lhal jsem mаlo, procez tat?nek odepnul pаsek a jа jsem dostal velice, abych podruhе nevrdlouhal.
Potom jsem nesmel tri dny na ulici, aby mne otok nezastydl, jelikoz bych pak musil cel? zivot chodit s krivou hubou a to bysem mel za v?ecko.
V?ckrаt v?ak uz na vosy nepujdu, jelikoz mne to nebav?, a radeji budu doma pomаhat, aby se videlo, ze jsem se polep?il. A Bejvalovi Anton?novi reknu do oc?, ze nen? zаdn? vynаlezce, ale trouba ze v?ech nejtroubovatej??.
* * *
A skutecne jsem po trech dnech pravil Bejvalovi, ze je trouba, a on odvetil, ze jа jsem je?te vet??, jа jsem pravil, ze jsem kvuli nemu dostal, a on odvetil, ze dostal kvuli mne. A pravil, ze si zas k nemu muzu prij?t vypujcit kolo, ze me zkvakne. Jа jsem pravil: „Nev?dаno!“ a od tе doby s n?m do smrti nemluv?m.
Еda Kemlink odjel k babicce na Moravu, ona tam zije na vejminku, a jelikoz je uz moc ?patnа, tak chce m?t nekoho kolem sebe. Ale taky dostal velice moc skrz ty vosy.
Cenek Jirsаk pravil, ze skrz ty vosy ho maminka zavrela ke koze do chl?vka a nedostal veceri. Ve chl?vku u kozy rozj?mal a shledal, ze velice zhre?il, jelikoz vosy utiskoval, zacez ho Pаnbuh spravedlive potrestal, nebot jak k tomu vosy prijdou, nаm by taktеz nebylo milе, kdyby nаm ulicn?ci cudili pod nos.
Procez nyn? se nesm? se mnou kamarаdit, ale mus? doma pomаhat ??t backory a cepice. Taktеz se mus? pilne cvicit v hudbe, aby ho jednou pan Rektorys vzal, aby mu pomohl vyhrаvat o funusu, jako tat?nka. To mluvil velice ti?e a d?val se pritom k nebi.
Jа mel vzteka, ze tak mluv?, a pravil jsem mu: „Je videt, ze jse? prece jenom Krakono?, tvuj brаcha jest Krakono?, tvuj tat?nek jest Krakono? a tvoje maminka jest Krakono?ka. A v?ichni Krakono?ovе mne muzou vlеzt na hrb.“
On odvetil: „Ty smrade jeden, dal bysem ti jednu, az bys nevedel, c? jse?, ale nesm?m uz hre?it, a to je tvoje ?test?.“
A Zilvar z chudobince se n?cko spolcil s Habrovаky, tak s n?m nic nen?.
Procez jsem nyn? velice hodn? a chod?m sаm a nejsou na mne st?znosti a v?ecko ctu, nejv?c krvаky, abych byl vzdelan?. Jа se vubec neperu, a kdyz se peru, tak jenom s Rampepurdou, ale to jenom tak, my se pri tom smejeme.
Taktеz mus?m hl?dat Mancinku a nos?m ji po pokoji zabalenou v perince a zp?vаm j?: „On jmenoval se Harward Bill, narodil se v Nevade, zenu propil v Arizone, zlato v Kanade,“ coz se j? velice l?b?. Kdyz usne, tak ji postav?m do kouta a ona sp?, oprena o stenu, a je hodnа a jа ctu v kn?zce.
Na?i jsou rаdi, ze se starаm o sestricku, jelikoz maminka mus? pomаhat tat?nkovi v krаme odbejvat lidi. My mаme koloniаl a vedeme v?ecko. Kаvu, cikorku, cukr, l?h k pаlen?, bice, kartаce, caj i likеry v?eho druhu, jakoz i citrоny, ba i cekulаdu. V??m poslouz?me. A chod? k nаm moc lid?, taky z vesnic.
Jа jsem nejrad?i, kdyz prijede pred nа? krаm valn?k Bejvalu a priveze zboz?, kterе tat?nek objednal z Prahy ze zаmorsk?ch osad. To jest pro mne velkа slаva a plesаn?. Tu nejdr?v vstoup? do kvelbu Jakub a prav?: „Zdrav?cko. Tak bysme byli tady.“ Nacez pacholci sloz? bedny, a kdyz jsou hotovi, dostanou po sklenicce korauky, kterouzto vypijou a reknou: „Pаnbuh nadel,“ a jdou pryc.
Ihned potom zacnu bednu obskakovat a tat?nka morit, aby zacal pakovat, a tat?nek delа drahoty a prav?: „To mа cas, dej mi pokoj, rad?i si vezmi knihu a uc se.“ Av?ak jа neprestаvаm morit, a kdyz je tat?nek umoren?, tak popadne sekаcek, klad?vko a kle?te a poc?nа otv?rat bednu. On to delа velice pomalu a pritom po mne po ocku ?ilhа a jа v?m, ze se mi smeje, jelikoz jsem cel? netrpeliv?.
A jа jsem netrpeliv? proto, jelikoz jsem zаdostiv?, jakе tam budou obrаzky a jestli jich bude hodne. Jestli jsou v bedne obrаzky, jakoz i pohаdky, to se poznа okamzite. A jak se to poznа? Kdyz je bedna celа ?pinavа a umounenа, tak v n? jiste nen? nic a jа jdu od n? pryc, protoze mne to nebav?. Ale kdyz prijde bedna celа b?lа a von? po syrovеm dreve, tak v n? jiste jsou i obrаzky i pohаdky a taky plakаt.
Kdyz tat?nek odklop? v?ko, tak to zaskr?pe a rupne, pod t?m jest pap?r, pak drevitа vlna a hned navrchu plakаt. Tat?nek plakаt rozdelа a na nem je vymalovanа krаsnа slecna, velice ruzovа, a mа modrе oci a pije kаvu, pricemz se neobycejne vesele usm?vа. A pod n? jest napsаno tiskac?m p?smem: „Povest let? kol a kolem – pijme jenom kаvu se Sokolem,“ a tat?nek se pod?vа na plakаt se zal?ben?m a pak prav?: „Mami, pojd sem.“ Maminka prijde, utre si ruce a taky se pod?vа a rekne „аch!“, pak prijde Krist?na z kuchyne, taky se pod?vа a rekne „аch!“, nebot se jim to l?b?. Ten plakаt pak tat?nek poves? do okna, aby to v?ichni lidе videli a chodili kupovat cikorku.
Av?ak potom prijde to hlavn?, nebot pod plakаtem jsou pohаdky a jest jich habadej. Ty pohаdky potom c?tаm a je v nich o carodejnic?ch, obrech i trpajzl?c?ch, o hodnеm krаli a zlе princezne, co nechtela p?t kаvu se Sokolem, procez byla zakletа do zаby, az byla vysvobozena princem, co by se po kаve se Sokolem utloukl, a procez jest stra?live siln? a desne udatn?, a pojme princeznu za manzelku a oni pak pij? kаvu se Sokolem ve svornosti az do smrti.
Az budu velk?, tak budu takе kupcem, protoze kupci to maj? nejlep??. Kupci nemusej? nic kupovat, jednodu?e jdou do krаmu a vezmou si, co chtej?. Tat?nek pravil: „Koukej, at se mа? k obchodu, jа tu porаd nebudu, tak si v?eho v??mej, abys to jednou mohl vz?t za mne, nebot Lаda se udelа pro sebe.“ Tak si v?eho v??mаm a stoj?m za pultem a zdrav?m lidi siln?m hlasem, abych byl jako kupec.
Ale ze v?eho nejradeji chod?m upom?nat lidi, co jsou nаm dluzni za zboz?. Jelikoz vejdu do pr?bytku, dаm slu?nе pozdraven? a prav?m, ze tat?nek se nechа poroucet a co je s placen?m, ze nemuzeme cekat, a lidi maj? vzteka a prav?, ze nemus? b?t hned zle, ze zaplat? az pak. Av?ak jа se jim nehnu a prav?m, ze nаm takе nikdo necekа a ze nesm?m bez penez prij?t domu. Tak oni mne radeji pen?ze daj?, pricemz r?kaj?, abych koukal mazat.
Av?ak desne nerad chod?m upom?nat k cukrаrovi Svobodovi, kter? od nаs bere cukr, cekulаdu, kakao a v?elijakе veci. Pan Svoboda je zlostn? a porаd mne vyhazuje z krаmu a prav?, ze je?te nikomu s dluhem neutekl. Jа jsem rаd, ze mа vzteka, a hаdal bych se s n?m siln?m hlasem, jenomze b?vа pri tom Eva Svobodovа a ta se koukа l?tostive, procez mluv?m slab?m hlasem. Tak jdu pryc a tat?nek mus? pana Svobodu upom?nat p?semne.
Tuhle jsem mu zas prinesl dopis, na nemz bylo psаno: „Velevаzen?m manzelum Svobodov?m Zde.“ Kdyz se pan Svoboda pod?val na obаlku, tak velmi zcervenal a pravil: „Vyrid tat?nkovi, ze jsem cukrаr Jarom?r Svoboda a nejsem u nikoho velevаzen? manzel Svoboda.“ Tak jsem ?el domu a pravil jsem tat?nkovi, ze pan Svoboda je cukrаr Svoboda a zаdn? velevаzen? manzel Svoboda.
Tat?nek odvetil: „Rekni panu Svobodovi, ze u mne je velevаzen? manzel Svoboda, kdyby se rozkrаjel, jelikoz v?m, co delаm.“
Tak jsem ?el zpаtky a pravil jsem panu Svobodovi, ze u tat?nka bude vzdycky velevаzen? manzel Svoboda, kdyby se rozkrаjel.
Pan Svoboda se zacervenal je?te v?ce nez predt?m a na cele se mu objevila z?la v podobe praku, co s n?m str?l?me po vrabc?ch.
A pravil: „Pockej!“
Pak si sedl a psal, a kdyz to napsal, tak ol?zl obаlku, bouchl na ni pest? a pravil: „Tak tady mа? a rekni, ze se nechаm poroucet. Tohle si tat?nek nedа za rаmecek.“
Tat?nek si to psan? precetl, a kdyz ho precetl, pri?la holka od notаru, ze by chtela ctvrtku octa, tat?nek pravil: „Poslouz?m,“ a odlozil dopis. Jak ho odlozil, tak jsem ho rychle vzal, abysem si ho precetl.
V dopise bylo psаno: „Velevаzen? Pаn pan Vendel?n Bajza, velkoobchodn?k Zde. Velevаzen? pane velkoobchodn?ku! Jestli se mne to je?te jednou bude opakovat, ze mne ‚Velevаzen?m manzelum Svobodov?m‘ titulovati racte, ackoli jsem jiz v?cekrаt prohlаsil, ze si tak nepreji b?ti titulovаn, jelikoz zivnost bez? na jmеno mе, a nikoli manzelky, tak uz k Vаm v?ckrаt nebudu chod?vаdt nakupovаdt.“
Kdyz jsem dopis precetl a nalezl v nem ty stra?nе hrubky, tak jsem vzal cervenou tuzku a ty pravopisnе chyby jsem podtrhl. Nacez jsem pripsal: „Vnej?? ?prava p?semnе prаce: Mеne ?hlednа – Pravopis: 5“ a zanesl jsem dopis zpаtky, aby to pan Svoboda opravil.
Pan Svoboda se na to pod?val, zarval velice a pravil neobycejne siln?m hlasem: „Tohle uz prestаvа v?ecko. Jа nejsem nikomu za tajtrl?ka, nebot nikdo si nebude ze mne delat frnousy a dane mаm v porаdku.“
Od tе doby od nаs nebere a tat?nek se tomu moc div? a prav?: „Jа nev?m, co ten Svoboda proti mne mа, ze chod? ke konkurenci!“
Jа prav?m: „Jа taky nev?m,“ ale v?m dobre, jenomze to nemuzu r?ct, jelikoz by byl mazec.
* * *
Nа? tat?nek pravil: „Uz nаm to nastаvа,“ a na?e maminka pravila: „Bat, bat, uz foukа ze strni?t,“ a d?vali se, jak se venku prohаn? vichrice. Hnedle bude podzim a uz je konec koupаn? a na zahrade buch! buch! padaj? jablka. Copak o to, voda by byla je?te teplа, ale koupаn? nikoho nebav?, a kdyz se oblеkаme, tak v?tr rve ko?ili z rukou a schvаlne ji tak zamotа, abysme netrefili do rukаvu, na tele delа hus? kuzi a nikomu se doopravdy nechce do vody.
Tak my pou?t?me draky, coz jest sprаvn? sport, a draky nаm vyrаb? Jakub od Bejvalu, on to nejlеpe um?. My cekаme, az Jakub kone odk??ruje, poklid? ve stаji a v?ecko udelа, potom ho mor?me: „Jakube, udelejte nаm draka.“ On se mrac? jako bubаk a mluv? mrzut?m hlasem: „Jdete mi pryc, haranti, jа nemаm na vаs my?len?,“ ale my neprestаvаme morit a on prav? hlubok?m hlasem: „Tak aby byl svat? pokoj.“
Potom se vаm posad? na ?palek, co se ?t?pа dr?v?, a pust? se do toho a my stoj?me kolem a d?vаme se, jak to delа. Nejdr?ve vyrob? ze dreva lajsnicku, aby byla rovnа a hladkа, a na tu lajsnicku zrovna doprostred pripevn? rаkosku a tu rаkosku ohne, aby byla jako luk, a oba konce privаze provаzkem na doln?m konci lajsnicky. A do tе lajsnicky udelа dve dov?rky, kter?mi protаhne motouzek, a tak udelа kostru draka. A pak zkou??, jestli to delа rovnovаhu. Kdyz to delа rovnovаhu, tak rekne: „To bysme meli.“ Ta kostra se pak polep? pap?rem. Pri prаci Jakub moc rec? nenadelа, jenom chv?lemi prav?: „Podej to,“ nebo: „Podej ono,“ a my v?me, co mu mаme podat, jestli nuzky, nebo pap?r, nebo hrnek s lepidlem, nebo co. Pricemz nesm?me ani slov?cko promluvit, jinаc by nаm s t?m seknul, on nemа rаd reci. Jenom kdyz je to hotovo, tak se sm?me radovat slovy: „Jеjej!“
A draku pripevn? z kazdе strany strapecky, aby to melo je?te vet?? rovnovаhu, a pak nastr?hа z barevn?ch pap?ru ma?licky a my z nich pleteme ocas. A na konci ocasu se dа taky strapec, to rovnez skrz to, aby to melo rovnovаhu. Jelikoz kdyz nemа drak rovnovаhu, tak sebou trhа jako jankovit? kun a udelа ve vzduchu nekolik prudk?ch kotrmelcu a zabodne se do mekkoty. A nikdo s n?m nic nesvede.
Ale drak mus? m?t takе oci a vousy namalovanе cervenou barvou a to delа Еda Kemlink, ten to nejlеpe dovede. Procez se na nаs drak shury koukа, jestli ho sprаvne pou?t?me, a on se kolеbа sem a tam, podle toho, jak? je v?tr. A my pritom sed?me na mezicce a pov?dаme si reci. A nekdy pos?lаme draku psan?cka s optаn?m, jakе je to nahore, a ta psan?cka navlеkаme na ?nuru a v?tr je pohаn? porаd v?? a v??, az jsou docela nahore a tam zustanou.
Je?te radeji v?ak delаme ohn?cky, to je to nejsprаvnej??. Tu jdeme nejdr?v k Jirsаkom a cekаme, az Cenda Jirsаk vyzene kozy na pastvu, a my jdeme s n?m. Kdyz pak prijdeme na to pole, tak se rozbehneme a snа??me pejrku, ano i bramborovou nat, aby toho bylo hodne. Kdyz je toho hodne, tak to podpаl?me, plamen huc? a vysoko ?lehа, kour je siln? a ?t?pe do oc?. A my sed?me kolem ohne, je nаm veselo a pov?dаme si reci.
A kdyz kolem hranice sed?me, tak kazd? z nаs vytаhne svou d?mku, kterа se v indiаnskеm nаrec? naz?vа kalumet. Tuto d?mku si udelа kazd? hoch z ka?tanu, z nehoz vydlabe maso, a tak mа hlavicku. K tеto hlavicce jest pripojen hus? brk, kter?m se tаhne. D?mku nacpeme bramborovou nat? a hul?me velmi silne. Doma to nesmej? vedet, jinаc by byly stra?livе reci, pan ucitel to takе nev?, jelikoz prav?, ze kouren? je neblah? zvyk, kter? podkopаvа zdrav? a sklаt? nаs predcasne do hrobu. Ale jа dovedu kourit ze v?ech nejlеpe a um?m delat krouzky, ostatn? to delaj? po mne.
U ohne se mus? kourit, abysme si mohli pov?dat reci o indiаnech, kter? se vydali na vаlecnou stezku a prepadli srub cili vlak pacifickе drаhy a je velk? krik a prolеvаn? krve. Nebo si pov?dаme o Barbore Ubrykovе, kterа byla za star?ch casu jepti?kou, procez byla nevinne zazdenа. Takе si vypravujeme o stra?idlu, kterе chodilo sem tam a melo svou hlavu pod pazd? a hrozne nar?kalo, aby se lidе bаli. Kdyz mluv?me o tom bezhlavеm stra?idle, tak to pov?dаme ti?e a koukаme se kolem sebe a kozy se pasou.
Pajda chce vzdycky j?t s nаmi na pole, a tedy ho Еda Kemlink vezme s sebou, a ?tekа na kozy a ony ho za trest chtej? nabrat na rohy, ale Pajda je chytr? a vzdycky vcas uskoc? a my se smejeme, ze je tak chytr?. Еda Kemlink prav?: „Pajdo, vem si kozu,“ a Pajda ?tekа c?m dаle t?m v?ce.
Eva Svobodovа mne mockrаt prosila, abych ji vzal s sebou na ten ohen, jа jsem pravil, nev?m, nev?m, az podle toho, a skutecne jsem nevedel, co mаm detat, jelikoz delat ohn?cky nen? vec holcenc?, ale ho?enc?. Bаl jsem se, ze by se kluci koukali a Cenda Jirsаk by se treba pr??erne ?klebil, ackoliv ted s n?m chod?m.
Ale kdyz uz mne moc morila a pravila, ze nevedela, ze jsem takov?, tak jsem pravil: „Dobrа, tak pojd,“ ale ho?um jsem o tom docela nic nerekl a pri?el jsem s Evou rovnou na pole, kdy uz tam v?ichni byli. A jak jsem s n? pri?el, hned jsem se d?val, jestli se ho?i nebudou koukat a jestli se Cenda nebude pr??erne ?klebit. On uz se taky chtel pr??erne ?klebit, ale vtom Eva vytаhla kornout prazen?ch mandl? a nab?dla je v?em. Z toho jsem poznal, ze Eva je chytrа, a kazd? ji za to chvаlil a v?ichni pravili, jenom at prijde zas a ukradne doma prazenе mandle, jelikoz v?ichni ho?i rаdi prazenе mandle. A Eva pravila, ze zase ukradne, ponevadz v?, kde jsou, a doma to neved?, ze krade mandle.
Bejval Anton?n j? za to nab?dl svou d?mku, aby takе kourila, Eva to zkusila a udelala prvn? ?luk a zacala stra?ne ka?lat a pravila: „Аchich, to by byla moje smrt.“ Jа jsem na to pravil, ze to je jenom nezvyk, jelikoz indiаnky takе kour?, ano i cikаnky, a nic jim nen?. Eva v?ak pravila, ze radeji bude nosit pejrku, a pekla brambory v popeli a starala se, aby ohen nevyhasl, procez my jsme si sedeli jako milostpаni a moc jsme si medili, ze mаme zastаn?. A bylo nаs ?est, co jsme sedeli kolem ohne, a Pajda se radoval, ze je nаs hodne.
* * *
V panskе zahrade rostou orechy a letos jich bylo desne moc, procez jsme tam vlezli, a bylo nаs pet.
Kdyz jsme tam byli, tak na nаs kricel zahradn?k: „Holoto, jа vаs, mne se zdа, zrychtuju, ze uvid?te!“ a mаval hol?. Procez jsme utekli, ale meli jsme plnе kapsy orechu a byly dobrе. Jenomze kdyz uzraj? v panskе zahrade orechy, tak je konec prаzdnin, ani jsme to porаdne neuzili. Maminka pravila, ze je d?lem rаda, ze uz bude ?kola, aspon se mne zbav?, jelikoz jsem povstalec. Tat?nek takе pravil, ze uz byl nejvy??? cas a ze ty prаzdniny jsou jenom pro zlost a ze by mely prij?t k zkas?rovаn?, protoze mlаdez je samа bujnost. Pravil, ze je dobre, ze nаs uz zase vezme pan ucitel do parаdy, ale ze budou ukrutnе v?daje za kn?zky a ?koln? pomucky a ti pаni nahore se neptaj?, kde na to mа brаt.
Krist?na se mne posm?vala: „Fikalala, ty loupezn?ku, uz je s prаzdninami konec,“ a jа jsem pravil: „Rampepurdo, ty b?dnice, modli se, tvoje posledn? hodina uderila, jelikoz te mus?m zamordovat.“ A prali jsme se velice, az to bylo sly?et az v krаme, i pri?la maminka a pravila: „Krist?no, vy mаte je?te mеne rozumu nez to d?te, a to mаte ?amstra namluvenеho a chcete se vdаvat, kdo by si vzal blаznivou?“
Ona se smаla a ?la m?t nаdob? a jа jsem mel vzteka, ze bude ?kola, jelikoz mus?m chodit obut? a vubec. Tak jsem se ?el pod?vat ke knihkupectv? pana Ba?ty, protoze tam pred krаmem stoj? ?tudenti a prodаvaj? starе ucebnice. Jeden tam kricel: „Latinskа gramatika ?plne zachovalа pouze tri koruny,“ tak jsem taky kricel: „Latinskа gramatika ?plne zachovalа pouze tri koruny,“ abysem byl jako ?tudent. Taktеz tam byl pan Fajst a koukal se, jestli ho ?tudenti budou zdravit, ale oni si ho nev??mali, tak mel pan Fajst desnеho vzteka a odplivoval si a pravil: „To je pak ta mlаdez ?tuduj?c?, nadeje vlasti!“
Prvn? den ve ?kole jsme se vubec nic neucili, jenom nаs vyvolаval pan ucitel, jestli jsme v?ichni. My mаme zase pana ucitele Vesel?ka a on pravil: „Ho?i, pekne vаs v?tаm z prаzdnin, jelikoz jste se osvezili na duchu i na tele, abyste byli chloubou svе vlasti, rodnе obci, jakoz i rodicum neb jejich zаstupcum,“ a pak vyb?ral po korune, co jsou majetnej??, aby dali na chudе zаky prespoln?, ze se jim v zime bude rozdаvat polеvka. A Pаta Karel si sedl zase do prvn? lavice, dal ruce na lavici a koukal se ctnostne. Uz jsme meli j?t domu, ale kdyz nekdo napsal kr?dou Pаtovi Karlovi na zаda „Jа jsem vul“ a hned jsem si pomyslil, ze to bude na mne, ackoli jsem to vubec nebyl. Jа v?m, kdo to byl, byl to Miroslav Hanzal, jelikoz se d?val do penаlu a delal, jako kdyby poc?tal pеra, jestli jich mа moc. Tak jsem byl hned prvn? den po ?kole a pomyslil jsem si, at si Pаta Karel nemysl?, ze to nechаm jen tak.
A kdyz jsem pri?el domu, tak mne na zlost Krist?na zp?vala: „Po?kolаk, mastnej ptаk, po?kolanda – planda, ze mu nen? hanba.“
Jа jsem j? rekl: „Tohle si vypije?, Rampepurdo rampepurdаckа.“ A hned jsem silne prem??lel, jak bych se j? pomstil, ale nemohl jsem na nic pripadnout, jelikoz jsem j? uz v?echny pomsty udelal a ona je znala. Tak jsem byl z toho mrzut?.
Ale tu mne nаhodou prispel na pomoc nа? kocour Honza, takze jsem si tu pomstu vyvzpomnel. Nа? Honza jest zrzav? a chytr?, nejchytrej?? ze v?ech kocek, co jsou v meste. Nа? tat?nek prav?, ze Honza mа kocic? univerzitu, a chovаvа ho na kl?ne a my v?ichni mu dаvаme kosti, aby si je ocucal.
Jа ho rаd pozoruju, kdyz chce chytit vrabce, kter? k nаm lеtaj? na dvur, aby si sesb?rali drobecky. To Honza si sed? jen tak a primhuruje oci, az je mа jako cаrky, a delа, jako by se nekoukal, ale on se koukа. Zat?m c?hа, az se vrabec usad? a nebude na sebe dаvat pozor. A kdyz si vrabec sedne, tak se Honza prikrc?, az bricho vlece po zemi, a plaz? se na opаcnou stranu od toho vrabce dаl, aby ho obe?el a pak znenadаn? na neho skocil. Ale kdyz ho vrabec vcas zpozoruje a ulet?, tak Honza nedа najevo vzteka, aby si vrabec nemyslil, ze tak o neho stoj?, a lhostejne si l?ze kozich a pak jde pryc.
Vrabce mаlokdy chyt?, n?brz sp??e my?, v tom se vyznа. My mаme na dvore miskrounu, ve kterе je my?? velice moc. Tu Honza sed? u d?ry, ani se nehne a porаd koukа do miskrouny, to na neho muze? volat „cici“, on se nepod?vа. Kdyz zpozoruje my?, tak stremhlav skoc? do doury a uz my? drz?, uz mu nemuze utеci. Je rаd, ze ji mа, ackoli ji nezere.
Jednou jsme takhle sedeli u obeda a meli jsme ?kubаnky s makem, jа je nerad, procez tat?nek r?kаvа, ze kdo j? ?kubаnky, tomu jde do hlavy ucen? a bude z neho ucenec. A okno bylo otevrenе a oknem skocil dovnitr Honza a mel v zubech velikаnskou my?, kterou polozil na stul pr?mo pred tat?nka, aby se pochlubil, ze je dobr? lovec. Tat?nek se lekl, ohnal se ubrouskem a zacal rvаt hrozn?m hlasem: „Fuj! Jede? mi s t?m!“ Maminka se takе polekala a rvala je?te v?c a nejv?c ze v?ech rvala Krist?na a pravila, ze to bude jej? smrt. Honza nechаpal, proc tak na neho rvou, kdyz chytа my?i, tak si zase my? vzal a ?el s n? pryc, myslil si: To mаm za v?ecko, a cel? den jsme ho nevideli, jelikoz se urazil, on jest velice hrd?, a nechal my? lezet na dvore.
Kdyz Rampepurda tak velice rvala, tak jsem v duchu pravil siln?m hlasem: Uz to mаm! a vynalezl jsem krаsnou pomstu. Vzal jsem tu mrtvou my? a vstrcil jsem ji Rampepurde do kufru, ona tam mа obrаzky, prаdlo a v?elijakе p?semnosti. Potom jsem chodil kolem n? a tvаril jsem se tajemne a vzal jsem si kn?zku a pilne jsem se ucil, kterе jsou pr?toky Labe. Krist?ne to bylo divnе, ze se tak z niceho nic uc?m, kterе jsou pr?toky Labe, procez se ?la pod?vat do kufru.
Jа jsem ?el ven a venku jsem sly?el, jak stra?live zarvala a desn?m hlasem pravila mamince: „Milostpan?, dejte mi kn?zku, jа v tom m?ste nezustanu ani hodinu, nebot jsem si to nezaslouzila.“
Potom chvilku spolu mluvily, Krist?na brecela a maminka volala jemn?m hlasem: „Pеto! Petr?cku, kde jsi. Maminka ti neco dа.“
Usly?el jsem to volаn? a vstoupil jsem dovnitr a tаzal jsem se: „Co mne dа??“
A maminka pravila, ale uz ne jemn?m hlasem, ale dosti silne: „Pojd sem!“
Tak jsem ?el, ale dosti zvolna, a zustal jsem stаt ve dver?ch.
Maminka pravila: „Jen pojd bl?z,“ a jа jsem se ptal, proc mаm j?t je?te bl?z, kdyz uz jsem tady, a udelal jsem je?te jeden krok. Ale maminka chtela, abych byl k n? nejbl?z, a ukazovala prstem, kam si mаm stoupnout. To jsem v?ak nechtel, jelikoz jsem si pomyslil, ze to bude skrz tu my? a ze to bude jiste na mne.
Tat?nek to v krаme sly?el a pri?el do pokoje a taky chtel, abych pristoupil je?te bl?z. Jelikoz jsem to nechtel ucinit, tak mne popadl za ucho a pritаhl mne k sobe a otаzal se: „Kdo dal tu my? Krist?ne do kufru?“
Odpovedel jsem l?tostiv?m hlasem, ze jа to nebyl a ze zas je v?echno na mne.
„Tak jsem to byl snad jа?“ otаzal se tat?nek.
I odvetil jsem, ze on to nebyl, a brecel jsem.
„Tak to byla naposled maminka?“ otаzal se tat?nek.
Odpovedel jsem, ze to maminka nebyla.
A Krist?na pri tom stаla a ?kl?bila se tak, ze bych ji povalil a zboxoval, kdyby mne tat?nek nedrzel za ucho.
A tat?nek porаd pravil, abysem mluvil, kdo to udelal, jestli si to snad Krist?na naposled neudelala sama.
Ale jа jsem nic nemluvil, nebot jsem videl, ze ve?kerе zap?rаn? je marnе, a maminka pravila, ze lhаti je velk? hr?ch a kdo lze, ten krade.
„To nen? prauda!“ pravil jsem. „Jа nekradu.“
„Aha!“ vzkrikla Rampepurda. „Chytil se!“
Procez tat?nek odepnul pаsek a dlouho mne mydlil na zadn? cаst tela a drzel mne hlavu mezi koleny. Pak mne nechal, kdyz maminka pravila, uz ho nech, a jа potom musil cvicit na housle. Velice jsem brecel a hrаl jsem „Hrаly dudy“ a schvаlne jsem desne vrzal, tlacil jsem ?mytec na struny, az tat?nek zarval, at toho nechаm, ze mа hlavu jako ?kop a ze mu t?m fidlаn?m odrаz?m zаkazn?ky, a maminka taky pravila: „Jen zаdnе hran? na housle, jelikoz mus?m vz?t prа?ek.“
Tak jsem toho nechal a ?el jsem ven a uz jsem nebrecel.
* * *
Jа se n?cko moc te??m na zimu, ani se dockat nemuzu, a kazdе rаno se d?vаm z okna, jestli uz je zeme b?lа, ale ono porаd nic. Jenom pr??, z nebe vis? ?pagаty, ze by se z nich daly plеst copаnky, a cas je to mrzut?. Kdyz prijdou lidi do krаmu, tak r?kaj?: „To mаme pocas?, co, pane Bajza,“ a tat?nek prav?: „Co mаm delat, kdyz to nechce b?t lep??.“
Mus?m porаd sedet doma, a kdyz tat?nek zavre kvelb, tak mne zkou?? velkou nаsobilku nebo vlastivedu nebo katezismus, a kdyz se spletu, tak mne bere za ucho a prav?: „Jа te nauc?m, ty kluku darebnа,“ a je?te prav?, ze mus?m b?t vzdelanej?? nez on, kdyby mne mel v?echny u?i utrhat. A Honza si hov? pod kamny a porаd podrimuje, nic ho nebav?, ani my?i, ani ptаci, vubec nic. Nekdy hraju s Krist?nou „Clovece, nezlob se“, a kdyz vyhraje, tak se smeje, az nemuze popadnout dech, kdyz prohraje, tak se takе smeje, jelikoz je to kаca hloupа a nen? s n? zаdnа hra.
Je mne dlouhа chv?le, jelikoz mаm v?ecky kn?zky prectenе, a tak jsem se skamarаdil s Otakаrkem Soumarem. To bylo tak. Byla u nаs v krаme pan? Soumarovа s Otakаrkem a koupila sidol na le?ten? kovu a vanilku. Otakаrek pravil, ze by chtel se mnou chodit a ze mа v?echny verneovky, a pan? Soumarovа se mne tаzala, jestli chci b?t Otakаrkovi pr?telem. Odvetil jsem: „Beze v?eho, mne je to fuk!“ a ona se smаla. A pravila, abych k nim pri?el, tak jsem pri?el a Otakаrek mne pujcil „Oceаnem na kre ledovе“, coz jest ohromnе cten? a obrаzky v tom jsou je?te ohromnej??.
Tat?nek pravil, ze rаd vid?, kdyz chod?m k Soumarom, jelikoz jsou to lep?? lidi, a t?m pаdem se nauc?m dobr?m zpusobum, coz prosp?vа obchodnictvu. Maminka pak mne prikаzala, abysem u Soumaru porаd r?kal „rukul?bаm“, aby bylo videt, ze jsem dobre veden?. Jа jsem j? to sl?bil, ale nerekl jsem „rukul?bаm“ a nerekl bysem to ani za pytel burаku, jelikoz se styd?m.
U Soumaru je to krаsnе jako v zаmku, z jednoho pokoje jde se do druhеho pokoje, z druhеho do tret?ho a tak porаd furt a maj? tam kanape, na nem barevnе pol?tаre, taky kredenc, ve kterе je str?bro a zlato a hrn?cky, a na podlaze maj? kuzi z jaguаra a obrazy a vubec v?ecko.
A Otakаrek mа hrozitаnskou s?lu hracek, z nichz nejlep?? jest elektrickа zeleznice, co se do n? pust? proud a ona sama jede. Tak my jezd?me elektrikou, jа jsem pruvodc? a kric?m siln?m hlasem „hotovo!“ a Otakаrek je ridic a porаd zvon?. Jenomze tam sed? v jednom kuse slecna a plete svetr a porаd dаvа na nаs pozor, abysme neco nevyvedli, a porаd nаs napom?nа, abysme byli zticha. Az jsem se dozral a pravil: „Herdek, copak rveme?“ a ona pak pravila pan? Soumarovе, aby Otakаrek nechytil ode mne ?patnе mravy. Pan? Soumarovа j? neco odvetila v ciz?m nаrec? a pohladila mne po hlave.
Vubec je to u Soumaru dosti bаjecnе a vzdycky tam dostanu caj s malinovou ?tаvou a sladkе kolаcky, muzu si jich vz?t, kolik chci, coz jest prima. Cenda Jirsаk pravil, ze k Otakаrkovi dolejzаm, jelikoz je bohat?, ale jа jsem mu pravil: „To nen? vubec prauda, ty Krakono?i blbаckа, a sаm bys tam rаd chodil.“ A taky ze jo, kdyz pak sly?el, ze mne Otakаrek pujcuje verneovky, tak delal, jako by byl muj nejlep?? pr?tel, a dolejzal.
Jenomze chyba je v tom, ze Otakаrek mus? porаd lezet a dаvaj? mu teplomer pod pazd?, aby se nenachladil, a uz?vа meduc?nu. To mne otrаvilo a uz tam nechod?m, jelikoz jsem v?ecky verneovky precetl.
Nyn? chod?m k Zilvarom do chudobince, tam je to nejohromnej??, ale doma nesm?m nic r?ct, aby ner?kali reci. Pan Zilvar byl ve vаlce, nepr?tel na neho vystrelil z dela, procez ted chod? po domech zebrat a mа nohu drevenou. Takovou nohu bych chtel m?t a tak si ji silne preju, ze se mi v noci zdа, ze chod?m s drevenou nohou, co silne klape „klap! klap!“, a lidi vyb?haj? z domu a kazd? se div?, ze mаm tu drevenou nohu, a jа jsem hrd?. Um?nil jsem si, ze budu hodn?, a az budu hodn?, tak na?e popros?m, aby mne takovou nohu dali k Jеzi?ku, nebot pak by ho?i koukali.
V chudobinci ostаvaj? takе almuznice a ty vzdycky vecer poc?taj?, co si za den vyprosily, a pak se hаdaj?. Kdyz se moc hаdaj?, tak to pan Zilvar nemuze vydrzet, i odepne si nohu a hod? ji po tech babkаch a ony se pak prestanou hаdat. Zilvar se chlubil, ze jeho tat?nek jest nad v?echny zebrаky postaven?, jelikoz si nejv?c vypros?, takze ho ostatn? musej? poslouchat. A v noci moc ka?le, ponevadz mа srazenou krev. To pov?dal a byl moc hrd?.
Jа jsem tu nohu porаd chtel, jenom kdybych si mohl na ni ?аhnout, a Zilvar pravil: „Jenom pockej, az tat?nek usne, tak mu tu nohu odundаm a muzeme si hrаt.“
Tak se tedy stalo, a kdyz pan Zilvar spal, tak mu nohu odepjal a jа jsem byl velice rаd. Potom jsme si hrаli na zebrotu a jа delal chromajzla. A Zilvar byl lidi. Jа jsem chodil a prosil jsem lidi o boz? dаrek a Zilvar byl jednou ten, co dа, podruhе ten, co nedа. Nejlеpe umel delat toho, co nedа. Kdyz delal milostpаna, co mа na dver?ch tabulku „Prisp?vа na m?stn? chudе“, tak se vzdycky nafoukl, desne koulel ocima a mluvil: „Vy lumpe, kdybyste ?el radeji pracovat,“ nebo: „Jdete si spаnembohem, je vаs tu moc.“ Nebo delal polecajta a r?kal: „Ty obejdo, uz jsem te dvakrаt napomenul, hybaj, at zmizne?, at to nemus?m opakovat, nebo pujde? se mnou.“ A pak mne sebral a vedl na obec.
To byla hra! Nаm se to desne l?bilo a pan Zilvar spal a hlucne ka?lal. Kdyz jsem o tom pov?dal Bejvalovi, tak nаm velice zаvidel a pravil, ze by si s nаmi chtel taky hrаt.
Jа jsem odvetil: „To jа nev?m, to podle toho.“
On v?ak horlive o to stаl, ze pr? by se chtel jenom pod?vat, jestli to delаme dobre.
Jа jsem pravil, aby byl bez starosti, ze Zilvar mus? dobre vedet, jak se zebrota delа, jelikoz jeho tat?nek jest prvn? zebrаk v meste.
Bejval se ptal, jestli se stav?me na korauku, kdyz si neco vypros?me. Jа jsem pravil, ze ne, a on pravil, ze to je chyba.
Pak se tаzal, jestli hrajeme na nejak? nаstroj, a kdyz jsem pravil, ze ne, tak on pravil, ze je to druhа chyba.
Procez jsem mu pravil, aby pri?el taky do chudobince, on na to rekl, ze prijde a ze nаm ukаze, jak se delа zebrota, a ze celеho pana Zilvara strc? do kapsy s tou jeho zebrotou a ze pan Zilvar bude kulit vocadla, jak? jest Bejval sprаvn? zebrаk. Vubec se desne vychloubal a to se mne nel?bilo.
Av?ak kdyz jsme pri?li do chudobince, tak nаm Zilvar rekl, ze je s zebrotou utrum, jelikoz pan Zilvar na to pri?el, ze mu Zilvar bere nohu, on rval, ze nedovol?, aby se s jeho nohou ?eredilo, a Zilvara pаrkrаt natrel. A pak si vzal nohu a ?el prosit.
* * *
Uz mаme zimu, uz padа sn?h a celа zeme jest b?lа a chocholou?i si prohl?zej? konskе koblihy a na oknech se delaj? krаsnе hvezdy. A my mаme pln? krаm lid?, kter? si kupuj? mandle a rozinky, jelikoz se bl?z? Vаnoce. Tat?nek s maminkou odbejvaj? lidi a lidi prav?: „Uz nаm to nastаvа, pane Bajza,“ a tat?nek prav?: „Baze, venku je porаdn? samec, c?m je?te poslouz?m?“
Ze bych se moc te?il na jez??ka, to se moc nete??m, protoze nikdy nedostanu, co bych chtel. Oni mne dаvaj? porаd jenom, co potrebuju, coz jest ?vindl, jelikoz by mne to stejne musili koupit, tak jakеpak copak. Jinаc mаm v?ecinko, halifaxky, svetr, co mа zips, a teplаky, sаnky i hokejku. A kdyby se mne na?i doopravdy ptali, co bysem si prаl, tak bysem doopravdy musil r?ci, ze nejrad?i ze v?eho bych chtel drevenou nohu, jako mа pan Zilvar, jelikoz by mne to v?ichni zаvideli a nejv?ce Bejval Anton?n. A kdyby mne nedali pod stromecek nohu, tak bysem si prаl, abych uz nemusil chodit do housl?, a kdyz ani to ne, tak aspon album cizozemsk?ch znаmek.
Jа v?ak svoje prаn? nikomu nereknu, jelikoz by na?i pravili, ze jsem skotаk a povstalec a ze ze mne nic nebude, a tat?nek by rval desn?m hlasem, ze mus?m z domu a ze mne nechce videt, a pak bysem musil celou hodinu vrzat na housle. Uz jsem housle trikrаt vynechal, protoze pan ucitel me kаrа, ze mаm ?mytec jako botu a proc jsem si ho nevypral.
Jinаc se mne o Vаnoc?ch v?ecko l?b?, my mаme vzdycky vanicku, co v n? plavou kapri a otv?raj? hubu. Tat?nek se kazdou chv?li prijde z kvelbu na ne pod?vat a prav?: „To jsou chlapаci.“ Maminka krаj? mandle, Krist?na preb?rа rozinky a jа je kradu a ony r?kaj?, abysem ?el pryc. A nа? Honza chod? po kuchyni, ocas mа vzhuru jako proutek a ke v?emu cuchа. Tat?nek a maminka, jakoz i Rampepurda na neho dupaj? a prav? siln?m hlasem: „Nemus?? ke v?emu cuchat, nikdo se te neprosil, a jdi pryc, tady nen? nic pro tebe. Sic!“ a Honza jde pryc, a kdyz krаc? po dvore, tak se vyh?bа snehu, jelikoz ho to zebe do tlapek.
Kdyz je ?tedr? vecer, tak se dr?ve zav?rа kvelb, a kdo si neco zapomnel, tak chod? zadem. O ?tedrеm veceru na?i mluv? jemn?m hlasem, jenom Mancinka brec? siln?m hlasem, ale ta brec? ve svаtek i ve v?edn? den, jelikoz z toho nemа rozum. Ale jа skoro vubec nic nezlob?m, jelikoz nejsem zаdnе malе d?te.
Nа? tat?nek, at dostane k Jez??ku co dostane, tak je se v??m svoln? a mа desnou radost. Letos jako jindy obdrzel backory a pravil: „To je prekvapen?, to se pod?vejme!“ a pol?bil maminku. Maminka obdrzela vlnenou ?аlu a pravila: „Vzdyt to nemusilo b?t,“ a pol?bila tat?nka. Jа jsem vedel, ze dostanu rukavice s palcem, a taky jsem je dostal, zacez jsem musil podekovat siln?m hlasem a v duchu jsem pravil: „To jste se nepredali.“ A Krist?na obdrzela na ?aty a tal?r jablek, f?ku a orechu, my je stejne prodаvаme, a pol?bila mamince ruku. Pak si sedla v kuchyni, louskala orechy a brecela, jelikoz j? bylo smutno, a potom si ode mne vypujcila pеro a inkoust a psala domu.
A pak jsme meli kapra, zаvin a caj, nacez jsme hrаli durаka o orechy, jа jsem v?ecky obehrаl, Honza se ?el toulat, tat?nek brucel, ze ani na ?tedr? den se nemuze ten kocour zdrzet doma, a jа jsem musil j?t brzo spat.
O Vаnoc?ch prijel na nаv?tevu nа? Lаda, mel modr? svetr a kazdеho se ptal: „Co mysl?te, ze mne ten svetr stаl?“ a mel radost, kdyz to nikdo neuhodl. A mel taktеz zlutе rukavicky, na nohou b?lе kama?e a velice vonel. Kdyz s nek?m mluvil, tak primhuroval levе oko, a tat?nek mu to zakаzal. Mne privezl barvicky ve ?katulce a bylo jich na kazdе strane osm, mezi nimi str?brnа a zlatа. A mluvil jako star?, mne domlouval, abych se pilne ucil, abych poznal lep?? zivot, nez mа on, jelikoz jest porаd v jednom kole. A pravil, ze mus? j?t k holici, protoze mu vousy rostou neobycejne rychle.
A byl porаd v krаme, aby videl, jak to u nаs chod?, jestli se obchod hejbа, a lidi pravili: „Mаte velkеho syna, pane Bajza,“ a tat?nek pravil: „Ba, ba, ut?kа to, ut?kа,“ a lidi zase pravili: „Aspon budete m?t jednou zastаn?,“ a tat?nek pravil: „To jsem sаm zаdostiv?.“
Kdyz ho Krist?na spatrila, tak se porаd chechtala a nemohla pred n?m p?t kafe, jelikoz se zakuckala, a bezela ven a maminka pravila: „Kdy ta holka dostane rozum!“ Ladislav chtel porаd vedet, jak prosp?vаm, a koukal se mne do se?itu a taky chtel, abych mu zahrаl na housle, jestli uz znаm dvojhmaty. Jа jsem mu pravil, ze hrajeme uz tri kr?zky a tri bе, ale zahrаt jsem mu nechtel. On mluvil hlubok?m hlasem a chodil pomalu a kazdou chv?li pravil, ze mu rychle rostou vousy, rychleji nez prvn?mu prodavaci. Mne se nel?bilo, ze je tak hrd?, a pravil jsem, ze zаdnе vousy nemа. On pravil: „Tak si ?аhni,“ ale jа jsem nechtel a zase jsem pravil, ze mu nic neroste, ze nemus? chodit k holici. On se urazil a chtel, abych mu za trest vrаtil ty barvicky, ale tat?nek pravil: „Co se dа, to se mа nechat, a nehаdejte se.“ Na Boz? hod odpoledne dal tat?nek Lаdovi doutn?ka a pravil mu, aby ?el s n?m do hospody, ze chce lidem ukаzat, jakеho mа velkеho syna. Oni kourili doutn?ky a ?li do hospody a maminka se za nimi d?vala.
Na svatеho ?tepаna meli jsme k obedu husu a bylo takhle k poledn?mu a Krist?na se pod?vala z okna a vykrikla siln?m hlasem: „Jezuskote, milostpan?, mne se zdа, ze k nаm jdou Varekovi.“
Maminka se taktеz pod?vala z okna a pravila: „Tak tady to mаme. Ne abyste rekli, ze mаme k obedu husu!“
Skutecne za chv?li ve?el strejda Vareka s tetou Em?li? a pravili, ze pri?li prаt ?tastn?ch a vesel?ch svаtku. Maminka je usadila za stul a uctila je domаc? koralkou a mandlov?mi kolаcky a oni porаd jedli. Nejdr?v mluvili o tom, ze je mrаz, ale ze to tak nezustane, ze to zase povol?, coz by bylo dobre, jelikoz se jinаc spаl? moc uhl?, a pak mluvili o nemocech a ze je v?ecko draz??. Nacez se teta Em?lie ptala, co mаme k obedu.
Maminka pravila: „Аle, udelala jsem brambor, jeden uz veru nev?, co mа varit.“
Strejda a teta si udelali: „Brambor?“ a pod?vali se na sebe, jako ze se div?.
Tat?nek pravil, aby se nedivili, ze obchody jdou ?patne.
Vtom jsem otevrel troubu u kamen a ono to silne vonelo a teta vstala a ?la se pod?vat do kuchyne a pravila tenk?m hlasem: „Tak to je ten brambor. To ver?m.“
Jа jsem byl rаd, ze meli vzteka, a strejda pravil: „To je pak ta upr?mnost. Jestli si mysl?te, ze jsme vаs pri?li vyj?dat, tak si to nemyslete. My toho nemаme zapotreb?, my od nikoho nic nechceme.“ A kdyz mluvil, tak se mu vousy hejbaly.
A teta Em?lie taky pravila, ze od nikoho nic nechtej?, jelikoz od nikoho nemaj? co ocekаvat, ze pri?li po pr?buzensku, ale n?cko se vid?, jac? my jsme, a ze nikdy od nаs nic dobrеho neuzili.
Mluvila dosti dlouho, ale strejda pravil: „Matko, pojd, to nemа zаdnou cenu.“
Potom teta Em?lie pravila: „Hamba, hamba,“ a ?li.
Jak ?li, tak se maminka pod?vala z okna a videla, jak se zastavili s panem Fajstem a jak mluvili, on kejval, oni kejvali a d?vali se na nа? barаk a v?elijak hejbali pritom rukama.
Pak se maminka obrаtila od okna, a kdyz se pod?vala na tat?nka, tak se musila smаt, a kdyz se tat?nek pod?val na ni, tak se taky musil smаt, a smаli se oba c?m dаl t?m v?c a jа jsem se taky smаl, jelikoz se smаli, a Krist?na v kuchyni se smаla, az pi?tela a ka?lala a kricela: „No ne, lidi, jа z toho budu m?t smrt.“
A je?te pri obede jsme se smаli, az tat?nek pravil pr?sne: „Tak uz konec a dost, v?ecko mа svе meze,“ a po obede si ?el lehnout. A maminka rovnala ve skr?ni prаdlo a je?te se tro??cku smаla.
Ale nа? Lаda se vubec nesmаl, a kdyz byl vecer, tak chodil po rynku s jednou slecnou a kouril doutn?ka, mluvil hlubok?m hlasem a byl velice hrd?.
A kdyz si pak doma zouval botky, tak pravil, ze v zivote mnoho zkusil, ale nyn? mа drаhu otevrenou. Jа jsem mu chtel r?ci: „Ale vousy ti prece jenom nerostou,“ jenomze na mne pri?lo span? a jа spal.
* * *
Napadlo hodne snehu a bylo ho c?m dаl v?c a jа jsem byl rаd. Procez jsem vytаhl svе sаnky a stavil jsem se pro Evu Svobodovou, jelikoz mne zаdala, abych se pro ni stavil. Pak jsme ?li na Bud?n, kde se krаsne sаnkuje, a bylo tam hodne hochu, jakoz i jin?ch det?. A kdyz jsme byli docela nahore, tak jsme si sedli na sаnky, jа jsem sedl napred a Eva vzadu a ona se mne drzela.
A jeli jsme dolu velice rychle, porаd rychleji, az to bylo stra?ne rychle, a Eva se mne drzela velice silne. Bylo to krаsnе, zmrzl? sn?h l?tal na v?echny strany a jа jsem sly?el, jak v?tr kric?: „Holа!“ Eva vejskala strachem, ale jа jsem j? pravil, ze nemus? m?t strach, kdyz jа rejduju, tak se nemuze nic stаt. Ona pravila, ze teda se mnou uz nikdy nebude m?t strach, ale ze vejskat bude stejne, protoze to tak rychle jede.
Bejval Anton?n pravil, ze je dobre, ze je tolik snehu, protoze budeme delat Eskymаky. Procez jsme si delali chatrce ze snehu a Bejval pravil: „Jа jsem Nanuk, clovek pr?rodn?.“ My jsme v?ichni uznali, ze je Nanuk, a korili jsme se mu. A potom jsme jako lovili velryby a tulene a ledn? medvedy a byl s nаmi Otakаrek Soumaru a jemu jsme pravili, ze je medved a ze je zastrelen?. Tak on si lehl a byl jako mrtv? a my jsme mu jako urezali tlapy a jako jsme je pekli nad ohnem a velmi jsme si pochutnаvali. Pak ale si pro neho pri?la slecna, vzala ho za ruku a pravila, ze kdyz Otakаrek dostane zаpal plic, tak za nic nebude moct. My jsme pravili, ze taky za to nebudeme moct, jelikoz Otakаrek sаm od sebe pravil, ze bude delat medveda, ze bude jako zastrelen? a ze mu jako urezeme tlapy, kterе jako budeme j?st. A Bejval je?te pravil, ze s Otakаrkem nen? zаdnа hra, jin? by byl rаd, kdyby mohl delat zastrelenеho medveda.
A jeden po druhеm jsme pravili: „Fuj, fuj, nehrаm!“ a uz jsme si nehrаli a ?li jsme domu a jа jsem se bаl, aby se Otakаrek nenachladil, ze by to bylo zase na mne. Na ceste nаm Bejval pravil: „Kluci, jа jsem vynalezl ohromnou legraci, takovou desnou legraci, jakou jste je?te nevideli.“
My jsme se ho hnedky ptali, jakа by to byla legrace, ale on pravil, ze nаm schvаlne nic nerekne, jelikoz bysme to roztrajdali. My jsme pravili, ze nic neroztrajdаme, ale Bejval nic nechtel r?ci, az jsme mu musili pr?sahat siln?m hlasem.
Tak on pravil: „Dobre,“ a pak pravil, ze pujde k Honzovi Pivcov?mu, co prodаvа karbid, ze je s n?m jedna ruka a ze Honza mu dа karbidu, co bude cht?t.
Ptali jsme se ho, co s t?m karbidem, a on odvetil: „To se uvid?,“ a chytre zamrkal. My jsme takе chytre zamrkali, ale nevedeli jsme proc. Nacez Bejval pravil, abysme pri?li vecer k jejich barаku, a my jsme pravili, ze teda prijdem.
Kdyz byl vecer, tak jsme pri?li k Bejvalovum, a byli jsme ctyri: jа, Еda Kemlink, Cenek Jirsаk a Zilvar.
Zilvar si vstrcil dva prsty do huby a zap?skal hrozne silne, v okne se objevil Bejval a pravil, ze bude hnedle dole.
A pri?el a jа jsem se ho ptal: „Mа??“ a on odvetil: „Co bych nemel?“ a ukаzal pln? pytl?k karbidu a bylo ho hodne moc.
Pak jsme ?li, Bejval nic ner?kal a my jsme taky nic ner?kali a on nаs vedl do pol?. Kdyz jsme byli v pol?ch, tak Bejval pravil, jestli v?me, ze kdyz se karbid has? vodou, tak se z neho vyvinuje plyn, kter? byv zapаlen vydаvа jasnе svetlo?
Odvetili jsme, ze to v?me, a jа jsem pravil, ze jsem jednou videl karbidovou lampu, jak si s n? o pouti sv?til medаk na tureck? med.
Bejval pravil, dobre ze to v?me, a pak nаm vysvetlil, v cem spoc?vа ten vynаlez, z nehoz bude desnа legrace.
Na poli lezelo snehu velice moc a my jsme ten karbid zahrabali do snehu, a kdyz byl zahraban?, tak jsme roz?krtli zаpalku a chvilku drzeli u toho. Za chvilаnku to zacalo prudce sycet, pak to chytlo a horelo jasn?m plamenem. Kdo by nevedel, ze je v tom karbid, tak by si myslil, ze hor? sn?h, coz by mu bylo divnе.
A my jsme ?li od toho dаl, a kdyz jsme byli dаl, tak ?lehaly plameny velice vysoko a bylo velkе svetlo a my jsme se z toho radovali.
Mus?m r?ct, ze to bylo pri ceste, kudy chod?vа pan Fajst vzdycky kv?cerou, kdyz se smrаkа, on si chod? do jednoho statku v Dlouhе Vsi pro mlеko, aby si uvaril ka?i, jelikoz je sаm a nemа, kdo by mu varil. A my jsme cekali, az pujde pan Fajst.
Taky jo, ?el pan Fajst a nesl si punclаk mlеka a koukal a videl, jak plameny ?lehaj? ze snehu, i vykrikl siln?m hlasem a upustil punclаk a my jsme sly?eli, jak volа: „Chval kazd? duch Hospodina, jа jsem z toho cel? decimovan?.“
A my jsme se desne smаli a skаkali jsme vysoko, smаli jsme se po celou cestu, ze je pan Fajst cel? decimovan?, a kdyz jsem lezel v posteli, tak jsem se je?te smаl, a kdyz jsem se rаno probudil, tak se mne maminka ptala, co se mne zdаlo, ze jsem se ze span? smаl.
Od tech dob pan Fajst v?ude vypravuje, ze u Dlouhе Vsi stra??, ze tuhle, jak ?el pro mlеko, potkal starеho Humpаla, co loni umrel, jelikoz v nem chytla korauka, a ze mu umrlec zastoupil cestu, plameny mu ?lehaly z huby, i vzal pr? pana Fajsta za knofl?k a pravil: „Fajste, Fajste, pomni, о clovece!“
A pan Fajst pravil, ze z toho leknut? dostal uj?mаn? a ze lezel jako lazar a t?m pаdem ze je ?patn?.
* * *
V na?em meste jsou dva bijаky a v obou se hraje velice skvostne. Jeden je v Nаrodn?m dome, druh? pak v Lidovеm dome a hraje se v sobotu a v nedeli. V Nаrodn?m dome dаvaj? nemе filmy, co pres ne porаd pr??, a pan Stuchl?k, co je ?cetn? ve fabrice, pou?t? k tomu gramofon. V tech filmech jsou kovbojovе, co porаd jezd? na kon?ch a hаzej? lasem a str?lej? porаd z levorvеru a pronаsleduj? lupice. Nebo je tam jeden pаn, co miluje tu slecnu, a pak je?te jeden pаn, co takе miluje tu slecnu, ale ona ho nechce, a on ten pаn by chtel b?t bohat?, a jelikoz nen? pri penez?ch, tak nekoho zavrazd?, procez ho daj? na elektrickе kreslo, pricemz pan Stuchl?k vymen? desku a hraje velice smutne.
Je?te lep?? jsou filmy, co v nich je dzungle, a v nich jest maharadza, co jezd? na slonu v takovеm altаnku, a jeho vojsko jde za n?m, indict? vojаci maj? na hlave turban a kolem boku takovou handru, jinаc jsou nahat?, a v dzungli jest krajta tygrovitа a tygr, jakoz i divokа zv?rata.
Taky jsou peknе ty veselohry, jak nejak? pаn porаd padа do vody a cel? se zamаc?, nebo zase jak nejak? jin? pаn plаcne druhеho pаna dortem pres oblicej a ten druh? pаn si to nedа l?bit a plаcne toho prvn?ho pаna takе dortem pres oblicej a oni maj? pak oci zamazanе smetanou a nevid? na oci. To se nasmejeme!
Nekdy pan ucitel vybere od nаs po korune a pak jde do bijаku celа tr?da, ale to dаvaj? jenom takovе kusy, jak se plav? dr?v? nebo jak horalе tanc? kolo nebo jak se delа sklo, ale to nemа zаdnou cenu, ackoli je to prece jenom lep?? nez vyucovаn?.
My ho?i, co spolu mluv?me, nechod?me do Nаrodn?ho domu, jelikoz jsou tam okna vysoko, ale chod?me do Lidovеho domu, tam jsou okna n?zko. To jeden z nаs zaplat? vstupnе, a kdyz v sаle zhasnou, pak oknem pomuze tem druh?m dovnitr, abysme nemusili platit. Jelikoz za tu korunu, co nаm doma daj? na bijаk, si radeji koup?me pendrek nebo cucavou ?tanglicku nebo mejdl?cko nebo sladkе kanicky, jakoz i sudzuk.
Takovе choden? do bijаku vynalezl Zilvar, jelikoz by mu tat?nek nikdy nedal korunu na vstupnе. Tak my si sed?me a velice se nаm to l?b?, protoze je to zadarmo. A udelali jsme to mockrаt, a bylo nаs pet, co jsme lezli oknem, a to: jа, Zilvar, Bejval, Jirsаk a Kemlink, a jednou jsme vzali s sebou Vendu ?tepаnka, ale ten filmum nehov?, ponevadz jest je?te mal?.
Ale jednou jeden kluk mel na nаs vzteka, jelikoz on si l?stek platil a my ne, a udal nаs panu Maulemu, co trhа l?stky, a pan Maule nаm pravil pr?sn?m hlasem, abysme mu ukаzali l?stky, my jsme pravili, ze uz jsme je ukаzali, on pravil, abysme mu je ukаzali je?te jednou, a Bejval pravil hrde, ze takov? zаkon nen?, aby se l?stky porаd ukazovaly, a pan Maule se rozzlobil a ukаzal prstem na dvere a pravil velice vysok?m hlasem: „Hybaj, at uz jste venku!“ a Bejval pravil, ze my jdeme a ze na nаs nemus? tak rvаt.
Tak jsme tedy ?li, ale kdyz bylo po prestаvce a v sаle se udelala tma, tak jsme tam zase vlezli, jelikoz jsme byli zаdostiv?, jak to dopadne. A kdyz se rozsv?tilo a pan Maule nаs spatril, tak pravil desne vysok?m hlasem: „Kriste Jеzi?i, kdy odejme? ten kalich utrpen? ode mne, copak se mus?m porаd s tema klazanama hamonit?“ a stra?ne zarval: „Uz at mi jste venku, parchanti, nebo vаs dаm polecajtovi, aby s vаmi zatocil.“
A Bejval mu na to pravil, ze no, no, nemus? b?t hnedky tak zle a ze pr? at si ty parchanty nechа, jelikoz nejsme zаdn? parchanti, a jestli to pan Maule je?te jednou rekne, ze to dа advokаtovi.
Pan Maule stra?ne vyvalil oci a pravil jenom: „No tohle! Co byste tomu rekli? To je dneska mlаdez!“ a my jsme honem utekli.
Av?ak stejne jsme to delali zas a jednou jsem to vypravoval Eve Svobodovе, ona se mne moc divila, jа jsem byl rаd, ze se mne podivuje, tak jsem j? to vypravoval je?te jednou, je?te jednou a porаd a ona si udelala, ze by to taky rаda zkusila, jа jsem pravil: „Nev?m, nev?m, k tomu jest treba velkе odvаznosti,“ a ona mne prosila, abych ji takе vzal s sebou do bijаku oknem.
Jа jsem j? teda vyhovel, kdyz mne tak moc prosila, ale pak jsem to litoval. Jeden j? ze sаlu podal ruku, jа jsem ji zezadu tlacil a s velkou t?hou se tam dostala. A kdyby aspon byla zticha, to ne, ona se musila moc smаt, lidi delali „pst!“ a ohl?zeli se.
A byl to tenkrаt takov? krаsn? film, to vаm jeden letec letel еroplаnem do Kalifornie, jelikoz musil vysvobodit milovanou bytost ze spаru lupicu, on musil letet moc rychle, aby predhonil expresn? vlak, a byla boure a blesky se krizovaly, v?tr foukal desne, my jsme na to koukali, a vtom nаs pan Maule vyhodil.
Potom jsme stаli pred bijаkem a cekali, az pujdou lidi, a ?el taky pan Lokvenc s manzelkou a Bejval pristoupil k nemu, dal slu?nе pozdraven? a ptal se: „Pros?m vаs, pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spаru lupicu?“, ale pan Lokvenc se pr??erne zachechtal a nerekl nаm nic.
A potom jsme se stejne dovedeli, jak to dopadlo: Herec skutecne vysvobodil milovanou bytost ze spаru lupicu a v?ecky je zastrelil a pak ji pojal za manzelku.
* * *
Letos byla velice dlouhа zima, ani jа, ani ho?i o mnoho star?? takovou dlouhou zimu nepamatuj?. Porаd ten hloup? sn?h, porаd mrаz, kter? tuze ?t?pe, a porаd takovа hroznа tma, uz mne to vubec nebavilo a ostatn? hochy takе ne a v?ichni jsme r?kali, ze jaro je o moc lep??.
Ale jednoho dne jsem se probudil a sly?el jsem, jak cosi na stre?e ?ramot? a bubnuje, a jа jsem hned poznal, ze se to obrac?. Takovou jsem mel radost, ze jsem sаm z postele vyskocil, ani mne Rampepurda nemusila tahat, a desn?m hlasem jsem zp?val „Prijde jaro, prijde“. Tat?nek to sly?el az v krаme a pravil, at si to nechаm.
A kdyz jsem ?el do ?koly, tak se udelal velik? v?tr a chtel mne vz?t cepici a jа jsem potkal Bejvaluv stehovac? vuz, vedle vozu krаcel Jakub a mel pod nosem kapicku. A on se na mne ?kl?bil a pravil: „А, vida ho, mudrce!“ a jа jsem mu pravil: „Jakube, svezte me,“ a on odvetil: „Bodejt!“ a vysadil mne na vuz.
Tak jsem jel do ?koly na voze a Jakub mne pujcil oprate, jа jsem kricel desne hlubok?m hlasem hyjа, hy?ta! a koukal jsem se, jestli se ho?i koukaj?, oni se koukali a jа jsem byl hrd?.
Ve ?kole jsem nedаval pozor skoro vubec nic, jelikoz jsem musil mysliti na to, jak by to bylo krаsnе, kdybych jel mеblаkem porаd pryc a porаd pryc a nav?t?vil v?echny ciz? kraje, procez jsem musil stаt na hanbe.

Конец ознакомительного фрагмента.
Текст предоставлен ООО «ЛитРес».
Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию (https://www.litres.ru/karel-polachek/bylo-nas-pet-nas-bylo-pyatero-gedvika-i-ludvik-kniga-dlya-c/) на ЛитРес.
Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.